Články / Recenze

Marina and the Diamonds si s českými fanoušky rozumí

Marina and the Diamonds si s českými fanoušky rozumí

Vojta Chmelík | Články / Recenze | 07.03.2016

Marina Diamandis nebyla v České republice se svým sólovým projektem poprvé, nicméně při své první návštěvě měla pro spoustu svých fanoušků příliš drahou a ne příliš zajímavou afterparty – byla tu jako předskokanka Coldplay. Není divu, že se po vstupenkách na její první koncert, kde byla hlavní hvězdou, jen zaprášilo a situace byla řešena přesunem z Lucerna Music Baru do holešovické Malé sportovní haly (což je vzhledem k faktu, že se původně jednalo o jeden ze série koncertů k příležitosti „narozenin“ právě Music Baru, úsměvně paradoxní). Svůj set Marina pojala chronologicky a postupně ve třech částech představila výběr z jednotlivých desek, při každé se objevila v novém, vždy velmi přiléhavém kostýmu. S velikostí svého poprsí totiž tahle diva, které v žilách koluje velšská a řecká krev, nikdy problém neměla.

Act I. - The Family Jewels
Koncert otevřela písní Mowgli's Road oblečená jako extravagantní hippie králíček z playboye, i když ozdoba na její hlavě pravděpodobně neměla představovat variaci na legendární ouška. Každopádně od momentu, kdy vstoupila na pódium, bylo publikum haly zcela její, což se potvrdilo i při následující I Am Not a Robot. Až na Shampain z debutu zazněly všechny singly, u Obsessions si Marina i poprvé osahala klapky klavíru a připomněla, že svůj zpěv dokáže i velmi schopně instrumentálně doprovodit.

Act II. - Electra Heart
Po krátkém intermezzu, které patřilo především kytaristovi Benu Fletcherovi a sloužilo jako pauza pro změnu kostýmu, se hlavní protagonistka vrátila v růžovém úboru s vystříhanými srdíčky. Jak jinak, když tématem celého druhého alba Electra Heart je láska. I když tuhle desku považuji za nejslabší, výběr písní příjemně překvapil. Rocková Bubblegum Bitch, nedávno oprášená Teen Idle nebo emocemi nabitá Lies jsou prostě dobré písně a jejich živé provedení tomu dalo za pravdu. Rádiový singl Primadona sice neurazí, ale jak řekla kamarádka: „Mariny je na tyhle songy škoda.“

Act III. - Froot
Další mezihra a převlíkačka, kdyby pohádková Večernice nosila overal, asi by si oblékla přesně takový. Třetí část byla pochopitelně věnována nejaktuálnějšímu kusu diskografie a otevřel ji titulní singl Froot. Jak to má být, nová deska v rámci setlistu zabírala nejvíc prostoru, zazněly z ní celé dvě třetiny a byly doplněny coverem True Colors od Cyndi Lauper, která sama Marininu verzi chválila na sociálních sítích. O loňském albovém počinu se mluví všeobecně pozitivně a koncert znovu poskytl důkaz, proč tomu tak je. Písně jako I'm a Ruin nebo Savages v živém provedení ještě získávají na síle, nemluvě o Immortal, která byla opravdovým zážitkem na závěr základního setu, po takovém už není třeba přídavku. Publikum, které celou dobu udržovalo skvělou atmosféru a přesně reagovalo na rozparáděné i intimnější části vystoupení, si však vyžádalo obligátní dvě písně navíc, takže koncert nadobro uzavřelo kombo singlů Happy a Blue.

Marina and the Diamonds je nejen talentovaná hudebnice, skladatelka a majitelka krásného hlasu i vzezření, ale svým charismatem a sympatickým vystupováním dokáže výborně pracovat s publikem a udělat show i na minimalisticky zařízeném pódiu. A tak jedinou negativní skutečností, která ubírala na spontánnosti, byl v některých momentech poměrně hlasitý half playback.

Info

Marina and the Diamonds (uk)
2. 3. 2016, Malá sportovní hala, Praha

foto © Vojta Florian

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Úprimná láska k hudbe (Alfie Templeman)

Jakub Veselý 21.11.2024

Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.

Spojit žánry a vysvobodit z melancholie (Jiný metro)

Magdalena Fendrychová 11.11.2024

Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.

Pořád překvapivý soundscape (The Necks)

Žofie Křížková 05.11.2024

Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.

Románek pozdního léta (Julia-Sophie)

Sára Prostějovská 28.10.2024

Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.

Rod se i přes nesnáze podařilo zachovat... (Rod Draka, druhá série)

Šimon Žáček 28.10.2024

Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?

Inšpiratívna periférna osmóza (JAMA 2024)

Lea Valentová 25.10.2024

Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.

Dekonštruovať tradície (Nathan Bowles Trio)

Michal Berec 05.10.2024

Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.

Ďalší výlet dovnútra (Kee Avil)

Richard Michalik 31.08.2024

Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).

Nádej na vyslobodenie emócií z masy chladného betónu (Jack the Hipper)

Jakub Veselý 30.08.2024

Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.

Kluci od velkých jezer z Ohia objevili svět (Cloud Nothings)

David Stoklas 27.08.2024

Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace