Články / Sloupky/Blogy

Me, the third sister #13

Me, the third sister #13

Tereza Tůmová | Články / Sloupky/Blogy | 19.01.2015

Nedělní ráno, připravuju si kafe a přemýšlím o snídani, vybírám pomalý vinyl. Zvoní zvonek, divný, nikoho nečekám. „Čau Terezo, tady Emma, pusť mě nahoru!“ Emma? Nemá být ve Francii? Co tu dělá?

Ahoj Em. Kde se tu bereš? Já tě vůbec nečekala… dáš si se mnou kafe? „Hele, ve Francii nuda, pořád stávka stávka, sotva jsem dojela na letiště, tak jsem to tam zabalila. Jo, udělej mi jedno silný, černý.“ Aha. A kde máš sádru? Máma říkala, že jsi někde upadla. „Prosimtě, sádra mi šla na nervy, tak jsem ji odstřihla. Co mužský, Terezo, co ňákej kolega. Já zas potkala magorů, to ti musim povídat.“ Vybírám pěkný hrnek. Nechceš ani mléko? No mužský, Em, ale jo. Dobrý. Usměju se. Tak povídej.

„To ti zas bylo debilů, děsný. Jeden ne, šli jsme na rande, zašli na koncert, v centru je pěknej klub, a pak mě ani nedoprovodil domů. A to ví, jak je to tam v noci ošemetný. Pak mi psal, že ho to nenapadlo, že se omlouvá. Blbec. S timhle už nikam nejdu, stejně vypadal na vztah. Ježiš, tuhle jeden u mě doma a začne mi povídat, ať si nemyslím, že on vztah nechce, že jenom ňáký srandičky. Víš, co nepochopim?“

Copak, Em? Doliju si kafe. Nedáš si kousek koláče?

„Prosimtě, řekni mi, Terezo, řekni mi, proč jsou všichni ty chlapi tak egoistický, že si myslej, že s nima hned chceš snad chodit nebo co. Pamatuješ ne, jak mě to ničilo. Já nebudu zas nikomu vykládat, kam a s kým jdu, ani náhodou.“

No ale vztah může být taky hezký. Nemyslíš? Já byla tuhle s kolegou v divadle a pak jsme šli skleničku. „Tě chtěl opít, to je jasný. Doprovodil tě?“ Jo, ono už bylo pozdě, tak jel se mnou. „A vzala si ho nahoru? Dej mi ještě trochu kafe, prosimtě.“ Říkal, že už je pozdě, jestli by tu mohl přespat. Tolik ti stačí? „Ježiš, to je laciný, tě chtěl vojet, to je jasný.“ Ale ne, jenom jsme si povídali, bylo to moc hezký, víš, takový romantický. Vzal mi ruku a dával si ji na srdce, jestli cítím, jak buší. „Ty seš tak naivně pitomá, to snad není možný. Ty seš tak naivní, jak ty, co na nás právě čuměj.

Vzhlédneme a rozesmějeme se. Konečně jsme zase jedna jako druhá.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

5 zimních písniček pro tichou noc podle Full Moonu

redakce 22.12.2024

Dá se u nich rekapitulovat celý rok, stejně jako celý život, můžete být trudní a veselí a nejlíp všechno najednou.

Šejkr #145: Peříčka

Michal Pařízek 13.12.2024

Nikol Bóková vydává svoje Feathers zítra, dneska večer na Radiu 1 si dáme jednu ve světové premiéře. Feathers, peříčka.

Proč je jetel špatným křesťanem? Protože si nepřeje být spasen. (Gurumánie)

Minka Dočkalová 12.12.2024

Hra o čtyřech hercích není pro divadelní uskupení Bazmek entertainment nic neobvyklého, prvek interaktivity mě děsil jen zpola, i když LARPy spíš nemusím.

Preview: Le Guess Who? 2024

Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024

Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.

Šejkr #140: V obraze

Michal Pařízek 04.10.2024

Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.

Šejkr #139: „I’m sure we’re not the only ones“

Michal Pařízek 20.09.2024

Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…

Šejkr #138: Prsten

Michal Pařízek 06.09.2024

Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…

Tak daleko, tak blízko: Mario „Dust“ La Porta (Psychopathic Romantics)

redakce 29.08.2024

Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.

Šejkr #137: V přízemí

Michal Pařízek 23.08.2024

Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.

Válová a Janáček, abstrakce na třetí

Veronika Mrázková 13.08.2024

Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace