Metla #01: Ohně, hára, pot a kytary

Mastný hára, plameny pekelný a těžký struny. Pro a proti všem klišé. Metla vážně a nevážně zametá na prahu metalových žánrů. Pilotní díl je provázán s festivalem Brutal Assault a představuje více či méně aktuální klipy některých vystupujících. Polepšenej metalcore Parkway Drive, melodický black Dark Funeral, groove DevilDriver, francouzská progresivní jistota Gojira, překvapivý mathcore Jack the Stripper na závěr domácí The Truth Is Out There.

1) Parkway Drive - Devil's Calling

WAGHiSS: Prý kdysi hráli zajímavý metalcore. Nevšiml jsem si. McCall je prý nejlepší vokalista v hre, s jednou polohou hlasu mě nepřesvědčil, a teď bych měl chválit… Stejně jsem se nedostal přes první refrén. Další desku čekám kissácké malůvky na držkách. Míra stupidity textu mě uráží. (0)

Viktor: Co prosím? Videoklip tak laciný, že si mohli dovolit zapálit i jednu z rekvizit a ještě zbylo na melír zpěvákovi. Na aktuální turné je doprovází dva kamiony - pochopitelně, někam se ta klišé musí vejít. Se s tím smiřme, že někteří festivaloví headlineři bývají pro legraci. A vůbec, kde je Udo? A Jared Leto? (0)

ScreamJay: Ale to oni občas fanoušci řeší, jestli kapela měkne nebo tvrdne. Jenže podle mýho není muzika o erekci, jako spíš o invenci a s Parkway Drive... prázdno. Můžu je ad absurdum setřít, že mi to za to nestojí, ale ono je to svým způsobem docela vtipný. Poslechněte si to frázování na úvod, vyměňte angličtinu za němčinu a máte Pussy od Rammstein nebo tak něco. Dal bych jedničku za snahu, ale o co se tu vlastně snaží? (0)

maxim: To je hrozně zajímavá a vtipná kapela. Jak rychle se posunuli během pěti let, asi dozráli nebo potkali dobrého kamaráda, který jim ukázal cestu, která nekouše, ale maže voňavým gelem, kdo by taky chtěl pořád skládat songy, jako když si mydlíš žalud kýčovitou solvinou (viz. Sleepwalker). Ale že se budete chovat jako zmetci a dáte všichni nulu, to mě dojalo. Minimalistický klip, pózy z Mrdky nad Bečvou, černé klíčovací plátno z bíloveckého kina a melírovaná patka lepší než bochník z Dolní Lomné? Jak říkala máma: jako kunda ses narodil, stejně tak i zemřeš. (Je poněkud fatalistická.) (1)

2) DARK FUNERAL - Unchain My Soul

WAGHiSS: Přiznaná forma zaplácaná kýčem, k obsahu jsem se hluboko nedostal, už nejsem pannou. Blastbeat do pomalu se lijících kytar? Cradle of Filth dávno nejsou švanda (puberťačka ve mě ulehá do rudé vany v slzách). Těším se na letošní blackové divadýlko, loni jsme se královsky nestyděli. Abbath, jo? Tak schválně, Viktorko. Už pletu mičudu. (2)

Viktor: Ti poslové v kápi vážili cestu od jezera Bodom, ne? Některé klipy (a hudba) mohly vzniknout v podstatě kdykoliv a, ne, o nadčasovosti se mluvit nedá. Od divadýlka máme Abbatha, od švandy Cradle of Filth. Dark Funeral buší na bránu pekelnou tak intenzivně, až jim nikdo neotvírá a Satan se za vraty směje, až mu warpaint slézá. (1,5)

ScreamJay: Ale od bubáků bych ty klipový klišé čekal. Ostatně, pro to si tam lidi chodí, ne? Kdo ví, třeba Satan nosí strečový rifle z háemka a třeba mu ten křivák taky sluší. Když srovnám nesrovnatelný, vizuál Behemoth a tohle, tak jo, je to svým způsobem úsměvný, rozhoupaný. Symaptická myšlenka s tim "olympijským" vlajkonošem, jinak ale jen obrázky, aby to šlo vydat na YouTube. (1,5)

maxim: Když pominu technickou stránku klipu, která vypadá, jako kdyby to točili v dětském pořadu Kabaret v roce 1988, což je mi vlastně sympatické (surrealismus nezná hranice), uvažuju o trvalé platnosti několika málo metalových symbolů. Náboženství. To u mě vždycky boduje naplno. (0)

3) DEVILDRIVER - My Night Sky

WAGHiSS: Hrozná pičovina, co furt maká líp než Coal Chamber, byť jako Fafarův kariérní vrchol vnímám hostovačku u Cancer Bats. Sázka na jistotu, tam i zpátky. (2)

Viktor: Jejda, Napalm Records, záruka, že tady o cokoliv zajímavého opravdu nezavadíme. Chtěli byste zprasit svou oblíbenou kapelu? Nabídněte jí smlouvu pod Napalmem, je to nebezpečné. Tohle nespasí ani ten full moon v klipu. Nechtěli by ti pánové v televizi vykládat karty? Velký špatný. (1)

ScreamJay: No dobře, tak mají DevilDriver vlka no a... to je přece taky bubácký klišé, ne? Ale jinak je tam všechno, lítající Véčko, ohně, zpomalenej průlet hárem, dredy, ohně. Když mě ten formát, kapela v hangáru a prostřihy odjinud vrací do devadesátek a možná ještě dál. Blbý retro je pořád retro, stejně jako ti Coal Chamber. (1,5)

maxim: Čau, říkali, že prej máš v pohodě stodolu, že bysme tam natočili klip. (probrábne si natáčky ve vlasech) Jasně, nezaručím ti, že ji ve finále nezapálíme... (dělá si prdel, zápalky jsme v životě nepotkali), ale můžu ti pak ukázat, jak sežeru mikrofon.... Ve "světle" tohodle klipu mi dochází humor. Dneska je asi snadné být metalista. (0)

4) Gojira - Low Lands

WAGHiSS: (Viz DevilDriver, před závorkou mínus.) Než přijde vrchol, spousta lidí to asi zívne, ale co, dobře jim tak. Věštím, že naživo to bude trhat páteře. Jen se mi nepozdává ten digitální odklon od černobílých kaiju klasik. (3,5)

Viktor: Další hořící strom, sice ne tak velký, ale však on se ten rozpočet promítnul jinde, že. A vatra jako z fotky Joshe Grahama. Elegičnost v mezích zákona, rozjímavost, k níž se lze připojit, headbanging, o který si kapela nemusí říkat. Když stadionový metal, pak takto, děkuji uctivě. A vůbec: kdo jiný než Francouzi by měl nabourávat představu, že správný metalista musí být nemytý jako koryto. (3,5)

ScreamJay: Když ti funguje celek, nechej hrát detaily. Kdyby postavili kameru za okno a černobíle snímali dění ulici před barákem, stejně bych jim to věřil, protože tahle muzika dejchá. Stranded mám jednoznačně za větší vypalovák, s okázalejším klipem, tohle je podvečerní toulka, kdy se ti prostě ještě nechce domů. Standard Gojiry leží zatraceně vysoko a ten pežot před barákem pořád svítí. (3,5)

maxim: Velmi občerstvující, jak netlačí na pilu. Oheň? Tahle kapela by si vystačila i s jedním záběrem na volné ruce, škoda že tomu nevěří. Metalový svět se zdá tak malý... (3)

5) Jack The Stripper - Nibiru

WAGHiSS: Šok! Myslel jsem, že koukám na Eskimo Callboy. Neznámo. Slyším symbiózu instrumentální vyhranosti s upoceným primitivismem spousty mých miláčků, ale tam kde třeba The Tony Danza Tapdance Extravaganza dupnou až se ulomí podpatek, tady se ploužákuje. Nadsazená laťka, tak pocem! (4)

Viktor: Šikovný, hutný kostilam. Taky účelná polemika s prvními třemi klipy. Zvedá se mi prach od noh, jen to poslouchám. A doufám, že ty paruky mají v merchi. A kosmetiku, která nechává na těle barevné stopy. (3,5)

ScreamJay: Neuróza vopatlaná krémem na boty. Takový to degustační menu pro epileptiky, kde sebou všechno trhá, Dilindžři s pudem sebezáchovy a nebo možná trochu Ion Dissonance. Od War from a Harlots Mouth sem před lety hodně čekal, tady se nechám živě překvapit a paruku, tu sakra beru! (4)

maxim: Náznak nadhledu? Tohle je chutně rozbitá mrdačka. Jakou používají pastu na zuby? Poněkud exaltované, ale namalovat bych se u toho stihla. (4)

6) The Truth Is Out There - Dying Light

WAGHiSS: Ubrečenost kapely okolo extrémně náročného a drahého klipu mi sem nějak nepasuje, třešnička na dortu. A co bylo na začátku? Je rozdíl mezi inspirací a zlodějinou? Jasně, když vám to řekne James Cole, tak tomu najednou věříte,že? Jestli jsme zaujatí proti, není těch styčných bodů nějak moc, navíc stále aktualizovaných (druhá kytara)? Jedno je jisté: lidi se poserou, já už ne, na Jägera hned zkraje festivalu mě nezvěte. Vím toho podezřele hodně a vidím moc hluboko. Dejte mi pokoj. (/)

Viktor: Pláž a žádní krabi? Šlendrián. Jinak je to žánrově čistší než moře za nima, ale pokud bych si měl myslet, že je tohle coby klipovka nejprůbojnější song z alba, pak se nedivím, že jsou na té pláži sami. Mohl by někdo ve slo-mo natočit sádelnaté Kvelertak? Jen pro srovnání. (2,5)

ScreamJay: Pravda je všude kolem nás, nosí skiny džíny a taky kytáru v podpáždí. Jako jo, je sympatický, když tuzemsko nevypadá tuzemsky, ale proč ty chvilkový "rozjebnutí" v obrazu? Tohle dělaj v Kriminálce Anděl, aby to vypadalo víc "americky". Domácí variace na Enter Shikari stříhá detaily, ale celek (narozdíl od Gojiry) moc nefunguje. (1,5)

maxim: Ne, to sice není nová skladba ani nový klip, ale co je doma, to se nasčítá. Vždycky, když onanuju, ptám se vlastního péra: Jak dlouho tady kámo ještě budeme? Ale nejsem blázen, s vlastním ocasem se bavit nemůžete… Urputná snaha Hanziho proniknout je obdivuhodná, ale měl zajímavější chvilky. (1)