Davo Krstič | Články / Recenze | 04.11.2012
Znáte Josepha Gordona-Levitta? To je ten talentovaný herec, co hraje ve skvělých filmech, které nikdy nešly v našich kinech. 500 Days of Summer je IMHO nejlepší romantická komedie posledních minimálně deseti let, asi i proto, že to není až tak komedie a že vlastně nemá happy end. 50/50 pak zcela jasně poráží tematicky spřízněnou a tolik vyzdvihovanou „lidskou komedii“ Nedotknutelní. Summer u nás vyšla aspoň na videu, o 50/50 si zatím nechte zdát. Hlavně, že máme v kinech pátý Resident Evil a čtyřku Paranormal Activity. Ze dvou letních/podzimních filmů s Gordonem-Levittem (Premium Rush a Looper) se k nám dostal aspoň druhý jmenovaný. Inteligentní sci-fi o cestování v čase a přesně ten typ filmu, u kterého představení obsahu více než dvěma větami už hrozí spoilerováním.
Loopeři jsou nájemní zabijáci, kteří pracují pro zločineckou organizaci. Jejich úkol je tradiční: osoby, které jsou pro sdružení nějakým způsobem nepohodlné, jsou z budoucnosti strojem času přeneseni do současnosti, kde je looper zastřelí a zbaví se těla. Jednoho dne se ale před zbraní hlavního hrdiny, loopera Joea, objeví on sám, o třicet let starší.
Rian Johnson je režisér, kterého se určitě oplatí do budoucna sledovat. Vychází z osvědčených žánrů a schémat, ale přitom dokáže nabídnout originální výsledek. Jeho debut Brick (u nás na videu jako Zmizení) vychází z filmu noir a klasických gangsterek, ale posouvá je na středoškolské území a kápa tu hraje Lukas Haas (ano, ten malý kluk z Weirova Svědka, který by rozhodně nikomu hrůzu nenahnal). Také Looper je směsí už viděného – to, jak Willis postupně likviduje nositele stejného jména, protože neví, který z nich je ten hledaný, připomene Terminátora, malý chlapec se schopností ničit odkazuje k hororu Přichází satan, a dilema, zda je morálně ospravedlnitelné zabít dítě jen proto, že se z něj možná v budoucnu stane tyran/masový vrah, už zpracovala kniha a filmová adaptace Hoši z Brazílie. Takové jsou tedy ingredience, celek má podobu komorního dramatu, v němž nejlépe vycházejí dialogové scény mezi Gordonem-Levittem a Willisem (mladší verze konfrontovaná se svým starším já) a mezi Gordonem-Levittem a Emily Blunt (coby matkou zmíněného chlapce). Kupodivu nejméně zajímavé jsou povinné sci-fi propriety (létající dopravní prostředky atd.) a akční vsuvky – scéna, ve které Willis sám vystřílí tucet padouchů, sem snad spadla z osmdesátých let, ani ve Smrtonosné pasti to tak hloupě nevypadalo.
Jinak je ovšem Looper inteligentní žánrový kus, jakých v našich kinech k vidění moc není, a také další důkaz, že Gordon-Levitt má čich na zajímavé role v zajímavých filmech. Jen drobné upozornění – v Looperovi není téměř k poznání, maskéři se na něm vyřádili, aby vypadal víc jako Willis junior. Působí to docela rušivě. Když už divák přistoupí na fakt, že lze strojem času posílat lidi na popravu a že se v jeden okamžik na jednom místě mohou střetnout mladší a starší verze jedné bytosti, aniž by se zhroutil časoprostor, pak určitě přistoupí i na to, že Joseph bude i bez plastiky nosu jednou vypadat jako Bruce.
Looper
Režie Rian Johnson, 2012
www.loopermovie.com
Matej Žofčín 18.12.2024
Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.
Martin Zoul 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.
Jakub Veselý 10.12.2024
Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.