Anna Kubínová | Články / Recenze | 29.12.2020
Vybledlá krajina s kopci je prvním literárním dílem držitele Nobelovy ceny za literaturu Kazua Ishigura. Původem japonský spisovatel se jako dítě přestěhoval s rodiči do Velké Británie a ve své tvorbě opakovaně upozorňuje na styčné body obou kultur, které vidí především v odtažitosti a lpění na „dobrých mravech“, ať už si pod nimi obě země představují cokoliv.
Přestože jde o autorovu prvotinu, je román po literární stránce vybroušen takřka k dokonalosti. Ishiguro má velmi jemný a precizní styl, každé slovo má v textu své přesné místo. Svoje prózy halí do tajemného a všudypřítomného oparu, stejného jako proslulé britské mlhy nad vřesovišti. Na rozdíl od nich se pod ním ale neskrývá pevná zem, nýbrž nejasné osudy a pečlivě skrývaná tajemství protagonistů.
Děj knihy se odehrává v 70. letech minulého století. Hlavní hrdinka Ecuko vypráví o životě v Japonsku, který vedla před tím, než se přestěhovala do Velké Británie. Ishiguro využívá konceptu nespolehlivého vypravěče a čtenáři tak postupně dochází, že ne všechno, co Ecuko říká, musí být nutně pravda, a nakonec ani není jasné, co doopravdy prožila a jaké zážitky přisoudila jiným postavám ve svém vyprávění.
V knize se prolínají dvě roviny – minulost a současnost, které je věnováno o něco méně prostoru. Ecuko v Británii má dvě dcery, každou zřejmě s jiným otcem. Jedna se za nejasných okolností oběsila a druhá žije v Londýně. Manžel Ecuko, Brit, je již po smrti, přičemž není jasné, jak zemřel, kdy ho potkala a vlastně o něm nevíme prakticky nic. Ecuko v Japonsku odpočítává týdny do porodu prvního dítěte. Žije s odtažitým manželem v malém bytě v poválečném Nagasaki. Atomovou bombu vypravěčka několikrát zmiňuje, do určité míry tato událost ovlivnila její život – ale jak moc, to se nedozvíme. Ecuko se stýká s přítelkyní, která bydlí kousek od ní v nuzné chýši s desetiletou dcerou. Hlavní hrdinka toho o ní moc neví, ale z nějakého důvodu ji pořád navštěvuje, a to až do chvíle, kdy se ona žena rozhodne odjet se svým „americkým přítelem“ z Japonska za lepším životem…
Kniha je plná náznaků a nedovyprávěných situací. Schází katarze, děj se nakonec postupně vytratí a rozuzlení se nekoná. Místo něj nabízí autor pečlivě vystavěný příběh spletený z tisíce drobných vlákének, křehkých jak pavučinka, z nichž každé má v konečném vzoru svou jasnou úlohu. Vybledlá krajina s kopci se čte snadno a rychle, je jednodušší a přístupnější než Pohřbený obr, kolem kterého byl v tuzemsku nedávno boom. V téže době, kdy kniha vyšla v českém překladu, totiž Ishiguro obdržel Nobelovu cenu za literaturu.
Kazuo Ishiguro – Vybledlá krajina s kopci (2019, Argo)
kniha na webu nakladatelství
foto © artforum.sk
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.
Veronika Tichá 26.08.2024
V narativním songu Strašidla Toad Planet ukazují, že si dokážou pohrát i s funkovějšími melodiemi a nástrojovou kompozicí... Debut u Kabinet Records.
Klára Šajtarová 21.08.2024
Vycházející hvězda hardcoru a metalcoru z Oldhan County v Kentucky nenabízí žádné kompromisy – žádné čisté vokály, žádné přepálené refrény.
Kryštof Kočtář 15.08.2024
Skladby samy mají strukturu jemně rozkolísaných záchvěvů, které dohromady připomínají obraz plynoucí čáry života.
Mária Karľaková 15.08.2024
Kniha je naozaj výnimočná osobná spoveď. Je intímna, plná pocitov, myšlienok, postrehov, otázok z dospievania jedného dievčaťa.
Dušan Šuster 02.08.2024
Rýchlik to veru nie je. Kilometre ubiehajú pomaly – Donato stanovil tempo okolo 110 bpm, čo je o poznanie menej než trend v súčasnom techne – a basový bubon má…
Šimon Žáček 31.07.2024
Ostře kritizovat konzumní společnost dokázala již několikrát, což mnohdy vedlo i k mezinárodnímu úspěchu – zejména v případě oscarového Parazita či megahitu Hra na oliheň.