Ichor | Články / Recenze | 26.08.2014
Slezská podzemní scéna stírá prach ze svého místa na hudební mapě už dost dlouho na to, aby se nejnovější, kulaté číslo v katalogu Silver Rocket mohlo potýkat s jakýmikoli pochybnostmi.
Debutová deska dvojice Leto, manželského páru, který nedávno slavil křest a výročí svatby zároveň, demonstruje, že naše životodárná hvězda není jen obrazem tepla a bezpečí, nýbrž i hrozby v dlouhodobějším měřítku. Mezi vnitřní rozpolceností a pochybnostmi ale poskrovnu dřímá i světlo. Není ho moc, jen pár drobných po kapsách a pětka v nohavici, ale je. Je to náznak bezmála infantilních tanečních částí, k dohledání například v písničkách Les nebo Sekera. Myslí se tím i některé vyzpívávané melodie křehčího charakteru, přesně ty, které nikdy nevydrží moc dlouho. Těžkopádný automatický bubeník jako podpěra, pestrá škála syntezátorových zvuků, neméně důležitá kytara. Všechno upředeno výraznou a detailní produkcí, která výsledným zvukem přesouvá z útulně neuklizeného obýváku do kosmu a zase zpátky. Když zkreslená kytara naprosto přehluší všechny ostatní stopy, je všechno v největším pořádku. Dvě vedlejší postavy (Aran Epochal a Orel) nepřišly jen doprovodit kapelu - jejich hlasy jsou stejně důležité jako všechno ostatní, do obrazotvorných textů přispějí nádechem své neméně výrazné poetiky a mimo to dosvědčují silnou rodinnou spřízněnost. A ani tehdy se nezdá, že by snad něco mělo vůbec kolísat. I s poměrně minimalistickými výrazovými prostředky je totiž nakládáno tak, že ani jednou nebudete pochybovat, jednoduše si brázdí cestu bezbolestnými a neohroženými došlapy, zatímco v protikladu k nim nadále zaznívá manifest nesmělosti.
Že je pop nastavovanou a lacinou entitou bez sebemenšího vnoru? Ale kdeže, už někdy od dob Sporto je tohle tvrzení pod drnem. Album žlutočerných barev je jen dalším důkazem. Nemá smysl sypat další klišé o decentním mixu kapel X a Y nebo velmi chytré příměry (garážoví Beach House?). Bůh je jenom jeden, zato desek Leto vyšlo na sto padesát. Breč, nebo nech být. Veni, vidi, spoko.
Leto – Zbytky ozářených ploch (Silver Rocket/MMM, 2014)
www.mamamrdamaso.org/newmmm/leto.html
foto © Andrea Petrovičová
Matej Žofčín 18.12.2024
Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.
Martin Zoul 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.
Jakub Veselý 10.12.2024
Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.