prof. Neutrino | Články / Recenze | 14.03.2020
Označení knihy za „jeden z nejpozoruhodnějších českých románů posledních let“, umístění ve výročních žebříčcích týdeníku Respekt, Radia Wave nebo serveru iLiteratura, podivný podtitul Glaciologie pro manipuláty a anonymita autora píšícího pod záhadným pseudonym A. Grevensteen – to už samo o sobě budí pozornost.
K atraktivitě přispívají i kulisy románu, které tvoří rozlehlé, leč poměrně neznámé Grónsko. Hlavní postava, třicetiletý „věčný smolař“ Miroslav Hammer je novinářem píšícím do vědecké rubriky magazínu Svět, který se účastní vědecké výpravy zkoumající ledovce. Propletený příběh začíná v Praze při otevření nové botanické zahrady, kde se seznámí se záhadnou glacioložkou Klárou, která mu sdělí zásadní informaci ze zákulisí instituce, a celý děj se nepředvídatelně roztáčí.
Do Gravensteenova románu je absorbována většina atributů současné literatury – záhadná vražda, detektivní zápletka, prostředí investigativní žurnalistiky, manipulace s fakty i přesahy do paralelní reality. S trochou nadsázkou se kniha blíží tolik oblíbenému žánru „severské detektivky“, ale na to je pro masového čtenáře jeho místy až experimentální styl příliš komplikovaný. Není divu, že autor se spíš vyznává z inspirace magickorealistickými spisovateli, jako jsou Ajvaz, Kafka nebo Borges. Text pak vyvažují vtipné postřehy a glosy ze života hlavní postavy, typického zástupce generace mileniálů. Detektivní zápletka je jen předivem pro záhadné události, jenž se odehrávají pod povrchem věcí, tak jako z ledovce je nad vodou vždy vidět jen malý vrcholek.
Mediální pozornost, který román vzbudil ještě před vydáním, připomíná mysteriózní thriller Mysterium tremendum Sebastiana Rainera (2015), který byl rovněž obestřen tajemných oparem svého vzniku. Někdo by možná řekl mnoho povyku pro nic. Nicméně Pohyby ledu lze chápat i jako součást větší hry, kdy samotný román nemusí být vtěsnán pouze do jeho stránek.
Pohyby ledu postrádají jen srozumitelnější poselství, přitom prostředí tajících grónských ledovců tomu v době aktuálních klimatických změn vyloženě vybízí. Jako debut to však není špatný skok do literárních vod.
Martin Zoul 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.
Jakub Veselý 10.12.2024
Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?