Kateřina Jandáková | Články / Recenze | 12.02.2014
Vousatý irský písničkář James Vincent McMorrow se vydal nahrát druhé album na farmu těsně u hranic s Mexikem. Výsledkem je dojem parného léta, ze kterého lehce mrazí. Teskným falzetovým hlasem promlouval k fanouškům už před čtyřmi lety, tehdy jen akusticky s kytarou a klavírem, a nebylo těžké podlehnout podmanivým písním kvalitním i textově. Early in the Morning je výtečná deska a bylo zřejmé, že Bon Iver, k němuž byl třicetiletý zpěvák přirovnáván, našel silného konkurenta. Ještě předtím na sebe upozornil EP We Don‘t Eat, kde stojí za zmínku předělávka osmdesátkového hitu Chrise Isaaka Wicked Game, a opomenout nelze ani neskutečnou Higher Love, což byl ostatně první singl, který jsem od něj slyšela.
Nová nahrávka překvapila – čekala jsem velmi podobnou desku, nanejvýš s hostujícími interprety navíc. Kdyby to tak bylo, dočkala bych se variace na Mumford & Sons a The Lumineers v jednom. Z této škatulky se ovšem McMorrow vymanil a našel sebejistotu v dosud neznámém prostředí. Post Tropical je bohatě texturovaná deska, přesto zůstává minimalistická a na posluchače má opojně uklidňující efekt. S hiphopovými beaty a smyčci nabývá jeho zastřený falzet nečekaných kvalit, projev je odvážnější. A když občas zabrousí do hlubších poloh, působí ještě vroucněji.
Propracovanější materiál na indie folk nezanevřel, kytara i klavír tu stále zaznívají, ale větší prostor dostaly složitější doprovody s přídavnými vokály. Vystupuje klipová Cavalier nebo Red Dust s uhlazenými elektronickými bicími a jemnými klávesami, k vrcholům patří zasněná The Lakes a poutavá Glacier, oázu klidu dotváří procítěná Outside Digging.
McMorrow udělal krok vpřed a síla Post Tropical spočívá v celistvé atmosféře, která svádí k rozjímání a hledání skrytých významů. Deska, která převyšuje kvality té debutové, a že bylo co převyšovat.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.