Nikola Piálková | Články / Recenze | 16.01.2017
No Distance Paradise dospěli. Zatímco debut Challenge Gravity tíhl k pozitivně laděnému britskému indie rocku (místy připomínal Airfare, místy The Strokes), nová deska Pieces je jiná. Kapela neztratila svůj nadhled, naopak ukázala, že ho má dostatek na to, aby se posunula od lehkých a snadno srozumitelných písní vhodných k festivalovému odpoledni v trávě k melancholičtějším skladbám, které jdou po textové i hudební stránce více do hloubky.
Hned u druhého songu s názvem Let It Go nelze ignorovat vážnou tvář, kterou kapela sice už několikrát ukázala, nikdy ji ale neudržela po celou stopáž. Věrný fanoušek by očekával odlehčující kytarový riff, ale všichni členové (včetně hostujícího Tomáše Neuwertha za bicími) se drží takticky při zemi. A jemná vibrace, která skladbou pulzuje, vygraduje. Všechny songy mají spád a tradiční písňovou formu, očekávaný vrchol každé z nich nezklame. Za výslednou podobu jsou No Distance Paradise vděční opět Dušanu Neuwerthovi, který si tak s bratrem Tomášem připsal další společný projekt.
S nově získanou vážností souvisí i přesun do temnějších poloh. Nejsilněji je to znát ve skladbě Last Call Home, která od prvních tónů připomíná Forest raných The Cure. Navzdory podobnosti si No Distance Paradise drží vlastní tvář, za což vděčí hlavně odlehčeným pěveckým pasážím. Projev Marcela Procházky postrádá postpunkovou syrovost a jako vždy z něj sálají pozitivní emoce, jakkoliv jde o song, který z jinak sourodé kolekce mírně vybočuje.
Typickou tvář kapely reprezentují skladby, které už mají videoklipy. Ghost a Hold Back. Tajemné popové melodie protkané samply tvoří v kombinaci s něžným vokálem a ostrou kytarou charakteristický zvuk celého alba. Svébytná a suverénní tvorba No Distance Paradise má šanci zaujmout i za hranicemi, možná větší než u nás. Ale tohle se v minulosti říkalo už o nejedné kapele...
No Distance Paradise - Pieces (X Production, 2016)
www.nodistanceparadise.cz
foto © Václav Jirásek
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.