Dominik Polívka | Články / Recenze | 01.03.2020
Třicet let si DJ Shadow (Joshua Paul Davis) úspěšně drží progresivní mind set, díky kterému bez přešlapů překonal devadesátá a nultá léta, aniž by začal vykrádat sám sebe nebo se bezhlavě podvolil trendům. Vrchol dávno padnul a druhý Endtroducing..., po kterém se volalo snad s každou novou deskou, nepřišel. A doufejme, že ani nikdy nepřijde.
Our Pathetic Age (OPA) je v pořadí šestým albem a tematicky dostává svému názvu. Reflexe dnešní doby a společenské nálady ovlivněné zejména nezřízeným technologickým vývojem a změnou klimatu, odráží hodinu a půl dlouhá stopáž, rozdělená na dvě části. První, čistě instrumentální polovinu alba střídá druhá plná přizvaných raperů a zpěváků. Stylově Shadow navazuje na předchozí desku The Mountains Will Fall, zejména v první části alba. Kombinace elektrizujících synťáků s minimalistickými posttrapovými beaty a hutným sub bassem nejsou již vesmírnou plavbou, jako na předchozí desce, ale abstrakcí nejisté nálady ve společnosti. Přes svou délku je album konzistentní a s každým dalším poslechem bez ohledu na pořadí skladeb, baví víc a víc.
Nature Always Wins je vrstevnatý drone track otevírající desku monumentální zvukovou koláží. Vliv trap bassové vlny ve stylu G Jonese, nebo Bleep Bloopa se kterými Davis spolupracoval na svém labelu Liquid Amber je na nové desce stále výrazný. Hutná, úderná a atypická skladba Juggernaut je toho dobrou ukázkou, zároveň zde Shadow ukazuje svou schopnost vypůjčit si prvky hudebních žánrů a využívat je ve svůj prospěch, aniž by zněl prvoplánově, či nekonzistentně. Úskalím jeho čisté, vypracované produkce, jsou někdy až příliš sterilní místa, například smyčce a bubny ve skladbě Firestorm, které zní naproti klavíru zvláštně uměle. Davis však dokáže do každého tracku účinně vtisknout jakoukoliv emoci, či náladu. Hladké přechody, scratche, beat gridy a backspiny ve funkové skladbě Rosie řízené a capella samplem od The Phoenix Singers dokazují, že turntablismus hraje u Shadowa stále velkou roli.
Na albu se podílí přes dvacet hostů. Spektrum je široké od legend jako je Nas, členů Wu Tang Clanu, nebo De La Soul až po méně známější, aktuální rapery jako Stro, Tef Poe, či Dave East. Texty netečně pozorují dění okolo (C.O.N.F.O.R.M.), někdy se vyhraňují a hledají řešení (Urgent, Important, Please Read), někdy zas hledají únik z frustrace (Dark Side of the Heart). Silný track JoJo’s Word od rapera Stro je živým příběhem o sebevražedných pokusech a duševním rozpoložení, kde s každou další slokou zamrazí. Závěrečná Our Pathetic Age s výrazným zpěvem Samuel T. Herringa je Davisovou skvělým příkladem melancholické skladby, které umí nejlépe. Jednoduchá, nezaměnitelná píseň, bez přebytečného sentimentu.
Davis se snaží jít vlastní cestou, neustále se posouvat, a přesto být věrný hip hopovým kořenům. „Lidé jako Neil Young, Paris nebo Miles Davis překračovali, či definovali hudební škatulky, jichž byl součástí, jsou jedineční, reflektují danou dobu a o to samé se na OPA snažím i já“, říká Davis v rozhovoru pro německý Backspin, a má pravdu. Our Pathetic Age není nijak průlomové album, je však precizně poskládané, osobité a věrně zachycuje současnost co do zvuku i textu, aniž by šlo o patetická burcování, či dramatické výlevy. DJ Shadow má stále co říct a je stále dobré ho poslouchat.
Matej Žofčín 18.12.2024
Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.
Martin Zoul 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.
Jakub Veselý 10.12.2024
Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.