mty | Články / Recenze | 05.04.2015
Když Blur v roce 1995 vydali album The Great Escape, k pečlivě vydesignovanému obalu od grafického studia Stylorouge přidali ještě texty všech písní s kompletními akordy. Letmý pohled na eponymní desku, která se na regály obchodů dostala o dva roky později, nabízí podstatně minimalističtější zážitek: Rozmáznutý dvojlist nenabízí jiné informace než názvy písniček a připomíná levnou pirátskou kopii z polské tržnice.
Kapela, která byla touhle dobou už evidentně unavená z nekonečného popichování se s Oasis, jako by tím vším chtěla dát předem najevo, že o sbírání cen popularity jí až tak moc nejde. Blur tu odvážně vylezli ze škatulky britpopu, kterou sami pomohli definovat, a okouzleni (nejen) zámořským lo-fi rockem vykročili vstříc neznámým končinám. Risk se ze zpětného pohledu rozhodně vyplatil: Blur se od této chvíle dařilo vyvarovat se opakování jediného mustru se stále slabšími výsledky a v konečném zúčtování tak dopadli lépe než jejich někdejší rivalové.
Navzdory alternativnějšímu zvuku si album vedlo dobře i v době vydání – především díky zpěvným singlům: Beetlebum, roubující garážový indie rock na božské harmonie á la The Beatles, vynesl kapelu až na samotný vrchol britské singlové hitparády a frackovitá Song 2 s nezapomenutelným refrénem „woo hooo“ si brzy začala žít vlastním nezávislým životem. Kdo si tehdy desku koupil jen kvůli singlům z rádia, byl asi zklamán. Díky stylové rozháranosti se totiž může vkrádat pocit, že Blur si nejsou jistí, jakou kapelou by vlastně chtěli být. Na jakém jiném albu vedle sebe najdete parodii na nazlobený grunge (Song 2), country baladu (Country Sad Ballad Man), fotbalovou halekačku ve stylu Chumbawamby (On Your Own), skladby, kvůli kterým se David Bowie dožaduje autorských práv (M.O.R.), a instrumentálky připomínající duchařskou televizní inscenaci (Death of a Party)?
Blur není dokonalá deska. Ze své podstaty jí ani nemůže být, ale právě zmíněné hledačství v kombinaci s dobře napsanými písničkami z ní dělá nahrávku mimořádně zábavnou. Totéž lze ostatně říci i o obou albech, která následovala, jakkoliv Blur už nikdy do stejné řeky nevstoupili.
Blur – Blur (Food Records, 1997)
www.blur.co.uk
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.