Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 12.02.2016
Magazine, Visage, The Birthday Party, Nick Cave and The Bad Seeds, co jméno to pojem. Tam všude působil Barry Adamson, dnes se ale bavme hlavně o jeho výjimečné sólové tvorbě, ve které si od roku 1988 udržuje pozoruhodnou integritu. Dobře, titulek zřejmě není úplně korektní, ale on sám by se asi ani nezlobil. V písních s podobným tématem si často sám sebe dobírá, humor a nadhled se v jeho dílech objevuje od samého začátku. Neměl to vždy úplně snadné, jeho alba fungovala často jako svého druhu autoterapie, ale možná jsou o to výjimečnější.
Jak sám říká, neustále se pohybuje někde v trojúhelníku Alice Cooper, Motown a David Bowie. Nové album Know Where to Run vychází v pátek 19. února a podle dostupných ukázek nás zjevně znovu čeká to samé. Mohutný sound s ozvěnami filmové hudby, starého soulu a temného garážového rocku. Skvělou zprávou je, že se konečně chystají také samostatné koncerty, jeho vystoupení na festivalu Pohoda (ano, letos to bude devět let) už z mého top ten zřejmě nikdo nedostane.
Barry Adamson - Can’t Get Loose
As Above So Bellow, jedno z jeho nejpovedenějších alb vůbec, kromě úvodní hitovky určitě zkuste ještě What It Means nebo Jazz Devil. Na discogs.com se mluví o žánrech jako acid jazz nebo downtempo, hodně mimo terč.
Barry Adamson - Stand In
Video k poslední písni z alba I Will Set You Free si Barry Adamson režíroval sám, filmu se věnuje stejně vášnivě jako hudbě. Jak velké je to ufo, ať si rozmyslí každý sám, každopádně z celkem přímočaré balady končící album jsou ve filmu jsou použité jen velmi abstraktní části.
Magazine - Shot By Both Sides
Real Life, debut Magazine z roku 1978, je jednou z naprostých klasik postpunku a Shot by Both Sides určitě patří k jeho vrcholům. Málokterá kompilace postpunkových hitů se bez ní obejde.
Barry Adamson - The Man With The Golden Arm
První, něžně nazvané album Soul Murder a jeho vrchol. Fascinace filmovou hudbou a hlavně bondovskými tématy je naprosto zřejmá, dostalo se i na téma Alfred Hitchcock presents.
Wolfgang Press - Executioner (Barry Adamson remix)
Barry Adamson jako remixér, to je úplně samostatná kapitola, v posledních letech se této radosti věnuje minimálně, ale třeba jeho podoba Palaces of Montezuma od Grinderman je geniální. Na The Wolfgang Press už si moc lidí nepamatuje a to je škoda, nejlepší alba vydali na značce 4AD.
Barry Adamson - Texas Crash
Konečně novinka, první ochutnávka z alba Know Where to Run.
Barry Adamson & Anita Lane - These Boots Are Made for Walking
Na závěr jeden cover za všechny, Barry Adamson velmi rád nahrává oblíbené skladby jiných autorů, klasika Lee Hazlewooda nemohla zůstat stranou. V roli Nancy Sinatra exceluje Anita Lane, někdejší partnerka Nicka Cavea, klasice dubový kabát sluší. A vůbec je to celé hodně… nemocné.
Michal Pařízek 13.12.2024
Nikol Bóková vydává svoje Feathers zítra, dneska večer na Radiu 1 si dáme jednu ve světové premiéře. Feathers, peříčka.
Minka Dočkalová 12.12.2024
Hra o čtyřech hercích není pro divadelní uskupení Bazmek entertainment nic neobvyklého, prvek interaktivity mě děsil jen zpola, i když LARPy spíš nemusím.
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.