Šejkr #92: „I got too much on my mind, It got clouded in my eyes.“

„Můžete mě pustit, jen si to tady položím.“ Starší paní se prodírá dopředu k pietnímu místu, nakonec si od ní raději zapálenou svíčku vezmu, aby se nemusela ohýbat, a pokládám ji na chodník Národní třídy spolu s tvou svou. Hoří vedle ostatních, je jich tu takhle v podvečer už docela požehnaně. Zůstávám chvíli v podřepu na chodníku, záplava svíček příjemně oslňuje a hřeje. To se dneska hodí. Vzduch nad rozpáleným voskem se tetelí, zajímavé je, jak je tady dole u chodníku rušnými hovory a skandováním zurčící ulice najednou klid a ticho.

Tracklist dnešního Šejkru je ještě hodně o Le Guess Who?, pochopitelně. I když jsem se tady o něm vyjádřil už dostatečně, a to ještě píšeme report do tištěného vydání. Dojmy z nejlepšího ročníku nejlepšího festivalu se budou vracet ještě dlouho. Jen tam se vám může stát, že odejdete z koncertu, protože je moc dobrý a neviděli byste pak už nic jiného. Však on tu Lucrecii někdo přiveze. Vzpomínám na vystoupení kolumbijských Romperayo, divokou roztančenou cumbia party, která se na nahrávce zachytit asi ani nedá, i když letošní Así No Se Puede Muchaches je fajn deska. S parádním názvem. Na Mourning [A] BLKstar, kteří nám ukradli srdce, na roztomilé Flash Amazonas, kteří se mi stejně jako mnoho dalších do reportu pořádně nevešli, na místní nenápadné civilní hrdiny Lewsberg, kterým velká stage náramně slušela. A takhle bychom mohli pokračovat ještě dlouho...

Na Le Guess Who? si vzpomenu i při příchodu na Václavské náměstí, kde se objevuji zrovna když začínají Chinaski. Koncert pro budoucnost, tak určitě. Kdy tohle omílání stále stejných jmen skončí? Tancuje se a zpívá, třeba o husákových dětech. Vážně tohle máme zapotřebí? Letos se sice pořadatelé sváteční line-up snažili občerstvit, ale pořád málo. Chápu, že jde taky o popularitu, ale proč musí příštím generacím zpívat zasloužilí umělci? S veškerým respektem. Přijde mi, že to devalvuje důležité a silné projevy, jako například ten od novináře Filipa Titlbacha. Díky všem, co měli prsty v pozvání Pišty a Anety, na které si ještě počkám, i když teda přituhuje. Zejména odspodu. Čtyřpísňový blok za to stojí, živě Hlavolamy i závěrečný hit Do It All Again. Strašně dobře, že tam byli. Pro všechny. Verš „I got too much on my mind, It got clouded in my eyes“ cinkne jako vždycky zatraceně nahlas. Sakra, tohle znám tak dobře.

Mířím pěšky nahoru do hoodu. Snažím se jít svižně, zima je tady, cesta z prosluněného Utrechtu rovnou pod vlhkou deku smogu je až příliš příkrá. V uších mi hraje už asi po padesáté v posledních dvou týdnech novinka britského producenta Duvala Timothyho, ta se taky velmi povedla. Nějak ho mám zafixovaného v londýnské jazzové a hiphopové scéně, což je v podstatě správně, ale teprve dneska jsem zjistil, že je podepsán hned pod čtyřmi věcmi Kendrickova posledního alba, včetně mé oblíbené Crown. Zajímavé souvislosti. Musím dávat větší pozor.

Dneska v osm večer zmíněné reminiscence z Utrechtu, Duval Timothy, Sault, Arleta, tyroneisaacstuart nebo Ami Dang. Hold Me.