Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 31.03.2020
Dubnové číslo v tiskárně, kupodivu to jde i v distančním módu, i když to zdaleka není taková zábava. A dost možná za chvíli nebude o čem psát, posouvají se nejen koncerty, turné nebo festivaly, ale rovnou i desky, tedy některé. Tématu květnového vydání se to naštěstí netýká, ale co bude dál, to se teprve uvidí. Vlastně je to vůbec celé zvláštní, kdyby to nebyla tak vážná věc, tak by si člověk řekl, že je to zábavné, jak rychle jsme si na ten volnoběh, na to bezčasí okolo zvykli. Až je z toho jednomu nepříjemně. Zpátky k práci, malý teaser, tedy až na květen, stejně to zapomenete – v rámci titulního tématu přespříštího čísla budeme řešit mj. nejlepší dvojalba podle Full Moonu. Jedno z těch, které tam nemohou chybět, mělo včera výročí.
O Bitches Brew už toho bylo napsáno spousta, i když ve své době sklízelo rozpačité kritiky. Pro mnoho fanoušků i odborníků byl futuristický most, který Miles Davis vystavěl mezi jazzem, funkem a rockem, příliš vratký a nebezpečný. Deska zní dodnes jako z jiného světa, i padesát let po vydání. Za zmínku stojí i příběh výtvarníka, který vytvořil obal alba. Němec židovského původu Mati Klarwein byl synem operní zpěvačky a architekta z okruhu Bauhausu, na protest proti eskalujícímu nepřátelství mezi Židy a Araby na Blízkém východě přijal arabské jméno Abdul a za svého duchovního otce považoval Salvatora Dalího. V jeho obrazech se mísí mystika, východní učení i psychedelika, práci na obalu Bitches Brew prý doprovázely mnohahodinové noční telefonické rozhovory s Davisem, během kterých si pouštěli ukázky nahrávání. Hudba Milese Davise utvářela vnímání mnohých, před několika lety jsme mu ostatně věnovali celé číslo. Uznáním k němu se netají ani Algiers, kteří se nedávno připomněli nejen jedním z mnoha streamů, ale hned dvěma mixy. Ten pro FACT magazín je vyloženě experimentální, složený z neznámých jmen (tipuji Ryana), druhý, který vydali na Spotify, má na svědomí kytarista Lee a je složený z toho, co poslouchali v dodávce při posledním evropském turné. Evidentně nemáme společného jen Davise, konečně někdo docenil jeden z nejlepších coverů všech dob. (A film Fish Tank, kde hraje píseň poměrně zásadní roli, taky není k zahození.)
„Kdykoliv se změní klima, tak to změní celej váš přístup k určitý věci, a tak muzikant hraje jinak. Zvláště když před něj nic nepostavíte,“ říká Davis o nahrávání Bitches Brew ve své náramné biografii. Nebude to jen případ hudebníků, klima a okolí ovlivňuje každého z nás. Zajímavé je, jak je současná atmosféra ve městě zdánlivě nevinná, jak se de facto nic zvláštního neděje. Což samozřejmě není pravda, ale stejně panuje zvláštní klid, který v kombinaci s přívětivým počasím (i přes drastickou změnu teploty) vytváří dojem jakéhosi podivného pokoje. Jen se opatrně a stále častěji objevují náznaky odborníků, že šití roušek je sice pěkný národní sport, ale zásadní ve smyslu zdravotním není. Myšleno třeba v rámci procházek venku. Nepříjemný doušek? Možná, ale přijdou jiné, těžší. Nejhorší jsou ty nevinní, co říkáte, pane Metnare? Nezbývá, než si spolu s Hüsker Dü popřát, aby to už bylo.
obraz @ Mati Klarwein
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.
Michal Pařízek 09.08.2024
Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.