Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 01.04.2020
„Mám za to, že hudební kultura nebyla nikdy tak různorodá jako dnes. Dokonce to vypadá, jako by docházelo ke znovuzrození různorodých mládežnických subkultur. Nemluvím o dětech v černém, které sní o Berlíně, ale o něčem více nápaditém, stejně jako o poměrně důmyslné síti různých míst, která to podporují. Zajímavé je i pouze sledovat nejnovější kódy – slovní nebo vizuální. Už nejde o synchronizaci s metropolemi, ale o vytváření vlastních ‚globálně-lokálních‘ modelů. Mateřským městem je internet, ne New York, Londýn, Moskva nebo Soul. Pokud bude nízké nájemné, tak budeme v pohodě.“ Takhle mluvil estonský solitér vystupující pod jménem Mart Avi v rozhovoru v roce 2018, zajímavé je, jaký odlišný význam jeho slova dnes dostávají. Ve chvíli, kdy to vypadá, že jinou volbu de facto ani nemáme. Zvykneme si být před obrazovkou v kině sami, nebo nám to začne dokonce vyhovovat?
Aprílových žertů poněkud ubylo, to je jedna ze světlých stránek separace. Někteří věří na uvolnění příští sobotu, jiní jsou pesimističtější, mezi řádky se mluví o nucené karanténě po celý duben. „Já jsem trochu asociál, takže zatím dobrý,“ píše mi kamarádka a rozhodně není sama. Čím dál častěji mě ale napadá, co tohle sociální vytržení s lidmi udělá, hodně se mluví o ekonomických důsledcích nouzové provozu, což je bezpochyby správně. Ale tak nějak mi schází predikce toho, co současný stav udělá s vědomím a uvažováním lidí. Budeme se vlastně ještě chtít vidět? Mluvit spolu, aniž by mezi námi byla distančně bezpečná hladina displeje? „Tento způsob léčení je horší než nemoc,“ píší v Echo24 a mluví mi z duše.
Mart Avi mívá koncept svých nahrávek dokonale promyšlený, stejně tak i jejich prezentaci. Nový dvojsingl Spark / Soul ReaVer doprovází dvojice klipů, v tom ke druhé skladbě sedí Avi sám v prázdném kině, sleduje klip k první skladbě (ano, je to trochu zmatené, ale co dnes není?) a dělá si poznámky. Sám o sobě? Sám pro sebe? Jakým způsobem omezení, která prožíváme v současné době, promění kulturu? Štěpán Bolf z agentury A.M. 180 o tom v zajímavé anketě na serveru AlterEcho uvažuje v nečekaných souvislostech: „Současná krize možná změní a skokově posune technologie, jak informace a tím pádem i umění dostávat k lidem. Rozšíří se spektrum možností jeho přijímání, hlavně na dálku, přijdou další různý platformy společnýho sledování, ke slovu se víc dostanou virtuální komunity atd. Je to oboustrannej proces, takže i umění, teda to, co za umění považujeme, bude tím technologickým zvratem měněno. Možná jsme na prahu podobný revoluce, která přišla s masovým rozšířením internetu.“
Na konkrétnější odpovědi je ještě příliš brzy, pozoruhodné je, že tyto úvahy přichází v časech, kdy jsme si tolik zvykli na akce postavené na výjimečných zážitcích, zprostředkovávaných pop-up prostory a podobnými příležitostmi. Věřme, že se kulturní život podaří obnovit v rozumné míře, která nebude závislá na trvalém odloučení. Abychom do toho akademického kina už navždy nemuseli chodit sami. I proto je v tomhle období důležité si ještě mnohem více připouštět malé radosti. Třeba právě nové Aviho tracky nebo test press kompilace Full Moon 10, který nedávno dorazil. Obě desky hrají náramně, dvojalbum vychází 28. května a máte se na co těšit. Poslechovku skrz obrazovku ale dělat nebudeme.
foto @ Wolfgang Tillmans
Michal Pařízek 13.12.2024
Nikol Bóková vydává svoje Feathers zítra, dneska večer na Radiu 1 si dáme jednu ve světové premiéře. Feathers, peříčka.
Minka Dočkalová 12.12.2024
Hra o čtyřech hercích není pro divadelní uskupení Bazmek entertainment nic neobvyklého, prvek interaktivity mě děsil jen zpola, i když LARPy spíš nemusím.
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.