Šejkr na doma: Sami v kině

„Mám za to, že hudební kultura nebyla nikdy tak různorodá jako dnes. Dokonce to vypadá, jako by docházelo ke znovuzrození různorodých mládežnických subkultur. Nemluvím o dětech v černém, které sní o Berlíně, ale o něčem více nápaditém, stejně jako o poměrně důmyslné síti různých míst, která to podporují. Zajímavé je i pouze sledovat nejnovější kódy – slovní nebo vizuální. Už nejde o synchronizaci s metropolemi, ale o vytváření vlastních ‚globálně-lokálních‘ modelů. Mateřským městem je internet, ne New York, Londýn, Moskva nebo Soul. Pokud bude nízké nájemné, tak budeme v pohodě.“ Takhle mluvil estonský solitér vystupující pod jménem Mart Avi v rozhovoru v roce 2018, zajímavé je, jaký odlišný význam jeho slova dnes dostávají. Ve chvíli, kdy to vypadá, že jinou volbu de facto ani nemáme. Zvykneme si být před obrazovkou v kině sami, nebo nám to začne dokonce vyhovovat?

Aprílových žertů poněkud ubylo, to je jedna ze světlých stránek separace. Někteří věří na uvolnění příští sobotu, jiní jsou pesimističtější, mezi řádky se mluví o nucené karanténě po celý duben. „Já jsem trochu asociál, takže zatím dobrý,“ píše mi kamarádka a rozhodně není sama. Čím dál častěji mě ale napadá, co tohle sociální vytržení s lidmi udělá, hodně se mluví o ekonomických důsledcích nouzové provozu, což je bezpochyby správně. Ale tak nějak mi schází predikce toho, co současný stav udělá s vědomím a uvažováním lidí. Budeme se vlastně ještě chtít vidět? Mluvit spolu, aniž by mezi námi byla distančně bezpečná hladina displeje? „Tento způsob léčení je horší než nemoc,“ píší v Echo24 a mluví mi z duše.

Mart Avi mívá koncept svých nahrávek dokonale promyšlený, stejně tak i jejich prezentaci. Nový dvojsingl Spark / Soul ReaVer doprovází dvojice klipů, v tom ke druhé skladbě sedí Avi sám v prázdném kině, sleduje klip k první skladbě (ano, je to trochu zmatené, ale co dnes není?) a dělá si poznámky. Sám o sobě? Sám pro sebe? Jakým způsobem omezení, která prožíváme v současné době, promění kulturu? Štěpán Bolf z agentury A.M. 180 o tom v zajímavé anketě na serveru AlterEcho uvažuje v nečekaných souvislostech: „Současná krize možná změní a skokově posune technologie, jak informace a tím pádem i umění dostávat k lidem. Rozšíří se spektrum možností jeho přijímání, hlavně na dálku, přijdou další různý platformy společnýho sledování, ke slovu se víc dostanou virtuální komunity atd. Je to oboustrannej proces, takže i umění, teda to, co za umění považujeme, bude tím technologickým zvratem měněno. Možná jsme na prahu podobný revoluce, která přišla s masovým rozšířením internetu.“

Na konkrétnější odpovědi je ještě příliš brzy, pozoruhodné je, že tyto úvahy přichází v časech, kdy jsme si tolik zvykli na akce postavené na výjimečných zážitcích, zprostředkovávaných pop-up prostory a podobnými příležitostmi. Věřme, že se kulturní život podaří obnovit v rozumné míře, která nebude závislá na trvalém odloučení. Abychom do toho akademického kina už navždy nemuseli chodit sami. I proto je v tomhle období důležité si ještě mnohem více připouštět malé radosti. Třeba právě nové Aviho tracky nebo test press kompilace Full Moon 10, který nedávno dorazil. Obě desky hrají náramně, dvojalbum vychází 28. května a máte se na co těšit. Poslechovku skrz obrazovku ale dělat nebudeme.