Šejkr na doma: Seattle rulez!

Dneska to trochu odlehčíme, vážných témat bylo poslední dobou až dost. Navíc tu máme další narozeniny, seattleský label Sub Pop oslavuje třicet dva let na scéně masivní slevou, která běží od včerejška do poloviny dubna a v jejich katalogu je toho na výběr opravdu spousta. Když se řekne Sub Pop, tak si většina asi vybaví hlavně Nirvanu, možná Soundgarden nebo Mudhoney a vůbec grungeovou scénu začátkem devadesátých let. Jinými slovy tedy hluk, dlouhé vlasy a kostkované košile, vše doprovázeno pověstnými fotografiemi Charlese Petersona. Už i v té době ale na Sup Popu vycházela spousta jiných věcí a dnes je obraz labelu úplně jiný. Sub Pop začínal jako striktně DIY fanouškovská věc, která se díky době, příležitosti a náhodě stala na několik let určujícím faktorem pro světovou hudební scénu. Nevydrželo to dlouho a nakonec tenhle výlet ke hvězdách label málem zahubil, ale v Seattleu se z toho dostali a jedou stále. Preference zábavy i vkusu se léty mění, ale některé jistoty zůstávají a Sub Pop patří bezesporu mezi ně. Tohle je osobní výběr z katalogu možná jediného labelu, od kterého si poslechnu alespoň kousek od všeho, co vydají. Jedenáct srdcovek, známá jména zůstávají až na výjimky stranou, pořadí chronologicky.

Tad – Salt Lick (1990)
Tad Doyle byl jednou z mnoha výrazných osobností tehdejší scény, někdejší dřevorubec dal koncem osmdesátých let dohromady kapelu, která hrubozrnný Seattle sound dovedla téměř k dokonalosti. Salt Lick je famózní EP – šest skladeb, desítky nezapomenutelných riffů a spousta bordelu i legrace. Nahrával Steve Albini, produkoval Jack Endino.

Steve „Jesse“ Bernstein – Prison (1992)
Další postava seattleského undergroundu a veliký kamarád Williama S. Burroughse. Básník, spisovatel a performer často vystupoval před koncerty grungeových kapel a vůbec byl součástí scény kolem labelu. Album Prison vyšlo až po jeho smrti, obsahuje záznam Bernsteinova živého vystoupení, které dokonale doplňuje loungeová produkce Stevea Fiska.

Rein Sanction – Mariposa (1992)
Těžko říct, kde se v katalogu seattleského labelu vzala trojice z Floridy. Rein Sanction existovali sotva pár let a na Sub Popu vydali dvě povedená alba. Křišťálové melodie zavalené nánosy zkreslených kytar, dodnes takhle nikdo nehraje. Mezi fanoušky patří i Greg Anderson, který jim na Southern Lord loni vydal v reedici debut z roku 1989.

Friends of Dean Martinez – The Shadow of Your Smile (1995)
První album westernové superkapely složené ze členů Giant Sand, Calexico nebo Naked Prey. Již v polovině devadesátých let hrávali například jako doprovod k němým filmům, v posledních letech se o nich mluví zejména díky hudbě ke hře Red Dead Redemption.

V. A. – Badlands: A Tribute to Bruce Springsteen's Nebraska (2000)
Tohle by mělo někdy vyjít na vinylu. Krásná pocta jednomu z nejlepších alb Bruce Springsteena – Ani di Franco, Aimee Mann, Hank Williams III nebo Johnny Cash. Na streamech nikde není, ale Uloz.to funguje.

Pleasure Forever – s/t (2001)
„Doporučuju všem, kdo jsou rádi potmě,“ píše Míra Pátý na Day After a to by vlastně mohlo stačit. Fantastický emo debut trojice piano, kytara a bicí, která to předtím zkoušela jako VSS nebo Slaves, aby nakonec neuspěla ani coby Pleasure Forever. Ale obě desky skvělé, stejně jako koncert kdysi začátkem nultých ve Vagónu. Ano, ve Vagónu, čtete správně.

Constantines – Shine a Light (2003)
Dodnes jedno z nejlepších alb nultých let a vrchol tvorby kanadské pětice. Hutný art punk zde doplňují ještě výrazné klávesy, a dokonce i saxofon. Za hřích rozhodně stojí i následující deska Tournament of Hearts.

The Gutter Twins – Saturnalia (2008)
Od Marka Lanegana a Grega Dulliho (potažmo The Afghan Whigs nebo The Twilight Singers) by se v katalogu Sub Popu dalo vybrat vlastně cokoli. The Gutter Twins volím už jen proto, že tak dlouho čekáme na slibované pokračování.

Downtown Boys – Cost of Living (2017)
Nejlepší punk posledních let. Taky už by to chtělo něco nového.

Orville Peck – Pony (2019)
Kovboj, ke kterému rouška jednoduše patří. Málokomu úspěch přeju víc.