Šejkr na doma: Začalo jaro

Začalo jaro. Hned se z toho okna bude koukat lépe, co říkáte? Přímou úměrou k tomu, jak přibývá hodin a dnů karantény, se objevuje na síti čím dál víc návodů, jak přežít na omezeném prostoru, čím se zaměstnat nebo zabavit. Občas je to docela úsměvné, nicméně něco člověk opravdu dělat musí a sledovat vzrůstající počet nakažených a další zprávy podobného druhu nemusí být nejlepší cesta k jasné mysli. Například takový George R. R. Martin prohlásil, že když nikam nemůže, tak alespoň dopíše další díl ságy Hry o trůny. Jásání by bylo na místě, kdyby zmíněné Vichry zimy nepsal přibližně deset let, a hlavně – pořád ještě to není konec.

Dlouhé dny vybízí i k dokončení odkládaných projektů nebo ke startu nových, zřejmě každý z nás má několik takových před sebou, možná dokonce i rozpracované. Někdo by třeba mohl konečně poslat vybrané a srovnané texty ke slibované knize, že. Ještě mnohem déle se ale chystám napsat něco pořádného o americkém hudebníkovi Jonu Hassellovi, vizionáři, který již od druhé poloviny sedmdesátých let propojuje hudbu třetího světa s elektronickou avantgardou. Vznikala tak fascinující hudba na průsečíku mnoha žánrů, se širokým obzorem a plná jazzového cítění i ambientní svobody. Pokud dnes hovoříme o vzrušujících fúzích tradiční hudby s elektronikou, je třeba se podívat na Hassellovo dílo, které díky spolupráci s Peterem Gabrielem, Talking Heads nebo Brianem Enem stojí na začátku mnoha z těchto cest. Příhodně právě dnes vyšla remasterovaná verze jeho fascinujícího debutu Vernal Equinox. Kdy jindy si ji koupit než zrovna na jarní rovnodennost?

Podobných reedic jeho starší tvorby vychází v posledních letech víc, na sklonku loňského roku vydal osvícený label Glitterbeat společné album Flash of the Spirit se skupinou Farafina z Burkiny Faso. To vyšlo původně v roce 1988 a produkovala ho známá dvojice Daniel Lanois a Brian Eno, kteří se do studia dostavili krátce poté, co dokončili práce na desce Joshua Tree. Jon Hassell je aktivní dodnes, o předloňském albu Listening to Pictures (Pentimento Volume One) jsme psali i ve Full Moonu a jeho na poslední chvíli zrušený koncert byl možná jediným zklamáním loňského ročníku Primavera Sound. Právě Hassellova hudba a třeba i jeho částečných následovníků 75 Dolar Bill je ideálním soundtrackem k pomalu ubíhajícím minutám a hodinám. Sice to není o veselých a jasných refrénech, ale jde o jakýsi přirozený zvukový design, který vykazuje uklidňující účinky. I když asi ne pro každého. Jisté je, že kolem vás jen tak neprošumí.

Dneska dáváme pouze linky na Bandcamp, a to naprosto záměrně. Provozovatel oblíbené streamingové služby se totiž dnes vzdává většiny svých příjmů z prodeje a tak téměř veškeré peníze, které tam dnes utratíte, jdou rovnou hudebníkům. Pár tipů? Nový soundtrack Warrena Ellise k filmu This Train I Ride (v programu letošního ročníku festivalu Jeden svět), který je labelem Invada uvolněný před pozdně dubnovým vydáním pouze na dnešní den, parádní nová deska Black Tar Jesus, kompilace nevydaných tracků od labelu Sacred Bones anebo dnes vydaná nahrávka ghanské skupiny Onipa, usídlené v Londýně – že by další sousto pro Heartnoize? Podpořte, koho chcete, aspoň na jednu desku máme snad každý. A kdyby snad někdo stále nevěděl, co jiného na práci, úklid k tomuhle období taky patří. Tady je pár tipů na to, jak si udělat doma pořádek. Zítra si dáme zase nějaký recept, začalo jaro.