David Vo Tien | Články / Recenze | 28.10.2014
S některými věcmi člověk počítá a nemyslí na ně. Největší koncentrace hlediskových záběrů bude ještě pár let v pornu, máslo se maže na rohlík a ne naopak a jakákoli deska Melvins bude naprosté zjevení, na které není možné se jakkoli připravit. Zkušeného uživatele, ať už porna nebo pečiva a másla, nemá na rozdíl od Melvins co překvapit. A Tribute to Venom potěšil, zatímco nové album Hold It In posílá kolem oběžné dráhy, přinejmenším.
Clean kytara, pop-punkový riff, zefektovaný zpěv, Gigi D’Agostino hadr. Úmyslně cheesy song, ze kterého je cítit pomrkávání, sebeironie a hlavně je slyšet Buzzův smích. Záhy se přelije do sóla. Jasný, teď už to budou pořádní Melvins. Jenže stejně jako je dlouhý smích krále Buzza, sólo stejně jako bridge vede zpátky. A následující vál končí kytarovou smyčkou se zařazenou zpátečkou a přelévá se do Barcelonian Horseshoe Pit, kde se zdá, že laso pazvuků točících se proti směru hodinových ručiček nikdy neskončí. Až v půli se ozvou bicí a náznak riffu se zpěvem. Kdo do tohoto momentu nebyl ani jednou zaskočen, lže a kecá a masturbuje dodnes.
Čtveřice je totiž na nové desce nepředvídatelná stejně jako kudrnaté vlasy po ránu. Vesmírný brake, co zní jako krátký film o vzletu papírového raketoplánu, přejíždění hřbetem trsátka o strunu a slajdy evokující zvuk rychle projíždějících vozů, co se kolem vás jen „vzůůům“ mihnou. Spousta pohozeného sonického harampádí, ani ne tak ledabyle, jako spíš spontánně. Zpěvná, pozitivně nabitá Eyes on You, jak do reklamy, chce se říct. Taneční vypalovačka, kde není stopy po zkreslení. No fuzz = no fun rovnice neplatí. Čistá kytara podruhé. S kolovrátkovým refrénem, který na okamžik naruší nálet intergalaktických sólíček. Vidím Melvins navléknuté ve stříbřitých teplákách, tak trochu Marty McFly swag v roce 2015 (sakra, do příštího roku hoverboardy asi ještě nebudou, co?). Už chci říct, že takhle neurvalý drajv a místy dada/avantgardní práci se zvukem, a to zejména s kytarou, jsem nečekal ani v těch nejbarvitějších snech, když v tom jednu skladbu odstartuje „zahvízdání“ na synťák (jak to popsat líp, mě ještě nenapadlo), pak se přidá xylofon a je vymalováno, klauní barvou. Přistupuji na hravost Hold it In. Když řeknu, že se to na chvíli zvrtne do rockabilly s těmi všemi ufo zvuky mírnějším vokalizérem, nebudu tomu ani já sám věřit.
Sludge-zamračený-Buzzo-palcáty nechybí, a když už zazní, tak povalí i s kořeny. Jenže tahle deska peláší jiným, úchylnějším a zvrácenějším, bláznivějším směrem. Přebal, na kterém hlavy členů kapely vykukují z čajových lžiček, dává naprosto smysl, asi jako jediná věc na albu. Volná forma v podání Melvins, hudební tok bez přílišného přemýšlení, autocenzury a spoléhání či zakotvenosti v zažitém mustru. Po Osborneově sólovce ve stylu „pravěký autista s akustikou“ rozhodně překvapení gargantuovských proporcí. Stoprocentní Ipecac. A kde nebo spíš v čem je zakopaný létající talíř? Kromě hlavy Buzze Osbornea a bubeníka Dalea Crovera, zbylé dvě lžíce okupují Butthole Surfers, kytarista Paul Leary a basák JD Pinkus. Jak říkám, to dává smysl. Akorát mluvit o Paulovi Learym „jen“ jako o kytaristovi je jako mluvit o Einsteinovi co o dalším z mnoha vědců.
Melvins – Hold It In (Ipecac, 2014)
www.themelvins.net
Matej Žofčín 18.12.2024
Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.
Martin Zoul 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.
Jakub Veselý 10.12.2024
Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.