Články / Recenze

To, co nás ruinuje (Just for Being)

To, co nás ruinuje (Just for Being)

waghiss666 | Články / Recenze | 04.11.2016

Pop punk je nejhorší věc, která se kytarové hudbě kdy přihodila.
A kam byste potom zařadil Just for Being?

No tak dobře. Když budeme chtít slovíčkařit, tahle deska (krásně modrá) patří do třech krabic. Dvě z nich pravděpodobně sousedí na tomtéž stole už od otevření prodejny, zatímco zánovní, nadepsaná oním sprostým slovem, zeje prázdnotou. Co se stalo?
Funguje to na výbornou, co nestojí Dvojčata: zavřeme se do garáže s nástrojema a:
a) s pytlem trávy přivezeným na skejtech
b) s krabkou Startek zapíjenou rumem

Vzejít můžou velmi pravděpodobně jen dva typy kapel – uskákaná nebo uřvaná. Dneska se neplní normy. Každý se žene za originalitou, obnažovat se nesmí a vlivy nikdo nepřizná. Stačí ale zapátrat v paměti: co mi to evokuje? Oni znějí jako… ! Odtud už se odpichuje vinyl.

Otevíráme srdce. Úvodní vyznání v duchu civilnosti a přátelství. Patos? Upřímnost. Houkačky, melodie, šťáva. Představení desky se vším všudy, jen jeden protagonista čeká, až padne opona. Kolik diktujících srabů za ni vyrovnát, je fuk, refrén spolehlivě vyléčí nejeden splín z bezmoci. Na první dobrou zabírá promakaný trojhlas, takhle nabušené zpěvy umí složit málokdo, natož se do nich oblíknout, zatímco pod pódiem se perou... No, spíš asi ne. Za osmatřicet vteřin nejpřímočařejší věci Covered Truth sotva stihnete třikrát oběhnout klub a zvednout prostředník. Nemá to tak být? Nechci nikomu křivdit, Just for Being umí přitvrdit, nikdy se ale neodvrátí od „cruelty free“ muziky o „full of cruelty“ životních situacích. Nestárnoucí témata, co nás do jednoho minimálně štrejchla, i když si to nechceme přiznat, právě proto There Is a Lie That Never Goes Out maká a vytýkat jí infantilnost nezabere. Sází se i na takové jistoty jako nefunkční rodina, s nadstavbou války a (sebe)obětování se, pokaždé s refrénem z nejsilnějších (So could you help me with those chains? We have the same blood in our veins…), co zvládne trumfnout až ten další (THROW! Your phone away, RUN! Somerhere else, take a tune of life and turn it a loud). Sociální tematika s osobní zpovědí napůl. Z každé noty stříká skoro až klukovské nadšení, element, co se vytrácí. Kořením melodií je třeba skáčková trubka doplňující Walking Dead nebo typicky žánrové klávesy v So Much Emptier, ale tradiční nástrojové obsazení necelou půlhodinu spolehlivě utáhne, než přijde nejvyvedenější pecka. Sorrow má všechno – rychlé tempo, melodie, chraplák, melancholický bridge, dokonce sólo, ale hlavně parádní zpěvové linky, hlavní nástroj gradace písničky. Jakmile utichne všechen ten randál, je čas sednout si do kruhu s akustikou a jednomu po druhém předat slovo. Pohodička skoro táboráková? Unknown Soul se tváří jako oplodňovák, byť právě to umělé, nelidské sem patří spíš. Iniciační balada? Moc si to přeju.


Jedna věc je un-FTW ("Un-fuck the world", poz. ed.) přístup, druhá srdečnost. Vegetariáni s úsměvem na tváři, co jim nášivky na merch šije máma. Zkuste je nemít rádi. Čtyři srdce těchhle krasavců bijou hlasitěji než nastudované šablony, se kterýma potřebujeme donekonečna srovnávat kdejakou mladou krev, jen abychom nemuseli opírat bradu o propadlý hrudník. Možná tady vládne to největší klišé, ta nejnutnější esence: láska. Až přestane chcát, určitě nás čeká pár týdnů zaokenní kulisy k poslechu téhle desky, se kterou se tuna poppunkových pičovin vůbec nedá srovnat. Proč?

Info

Just for Being - There Is a Lie That Never Goes Out (Damane Done Records, 2015)
www.justforbeing.bandcamp.com/album/there-is-a-lie-that-never-goes-out

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Kdo si tak dnes vzpomene? (Hvězdy v polostínu)

Jiří V. Matýsek 20.12.2024

Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.

Všetci žijeme s vedomím, že jedného dňa zmizneme (Parannoul)

Matej Žofčín 18.12.2024

Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.

Cesta do hlubin sebevrahovy duše (Ti, kteří se rozhodli)

Martin Zoul 17.12.2024

Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.

Námorníkov sen (Il Sogno del Marinaio)

Jakub Veselý 10.12.2024

Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.

Boj s vlastní nejistotou (STRFKR)

Filip Peloušek 05.12.2024

Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.

Nic není natolik rozbité, aby to nešlo opravit (Mark Lanegan)

Kristina Kratochvilová 25.11.2024

Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.

Křehkost ve zkaženém světě (Anora)

Šimon Žáček 24.11.2024

Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.

Úprimná láska k hudbe (Alfie Templeman)

Jakub Veselý 21.11.2024

Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.

Spojit žánry a vysvobodit z melancholie (Jiný metro)

Magdalena Fendrychová 11.11.2024

Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.

Pořád překvapivý soundscape (The Necks)

Žofie Křížková 05.11.2024

Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace