waghiss666 | Články / Recenze | 12.12.2013
Jestliže debut byl kolekcí komiksových sešitů poskládaných z třípanelových stripů, nová deska je full blown graphic novel. Garfield vs. Watchmen. Justina Pearsona a Dennise Lyxzéna nahradili Tommy Lee nebo Brouk McCartney. Z garáže do světa, od Dim Mak k Ultra Records. Evoluce! Revoluce? Kapesní jistě. Ekvivalent heavy metalu na poli taneční muziky, kde se na choreografii nehledí. Hop na stage vedle řvouna v křiváku a stagediving zpátky mezi změť napumpovaných těl. Ani wall of death a jiné disciplíny nejsou neobvyklé, vždyť The Bloody Beetroots vystupovali ochuceni o živé bicí a frontmana fakin mrtvých ikon Refused. Všechen tenhle cirkus řídí jeden italský sir v masce, co má na rozdíl od Reznora pořád radši čudle než struny. A i na ty dojde. Patří tohle na diskotéku? Ale jistě. I když Tommy Lee je zásadně proti „cheesy lead synths“.
Hejno much je rozehnáno spajdrmenovským zloduchem, aby následně byly všechny lapeny do pavučiny zvuků. Odpočet začal. Výzva k tanci působí spíš jako rozkaz s ohledem na následky: prvoplánově fungující hukot zaručeně rozhýbá krční obratle s pauzou na tleskání, rychle ale nastupuje druhá salva, nuda se nekoná. Zatím. Runaway funguje, než přijde dubstepová vložka, a výstřel z brokovnice ohlásí návrat hlavního motivu. Přeplácané, zdá se. Barevnost hrající si na vysoké umění nabízí mnoho odstínů taneční muziky, třeba odsouzený dubstepový singl s basákem od Beatles funguje skvěle, a to díky vyváženosti prostoru přiděleného pro obě tváře. Tu vrásčitou a něžnou, stejně jako tu drzou a agresivní. Chronicles of Fallen Love stojí hlavně na zranitelném zpěvu Grety Svabo Bech a náladě zlomeného srdce, což neznamená, že se zalekne přesně dávkovaných výbuchů a nevytáhne z hlasivek skoroislanďanky maximum. Nádhera, jakou jen taneční hit může být. Útok na střední proud ale vyžadoval obsáhlejší arzenál, těžký kalibr má omezený radius zásahu. All the Girls by se z rádia linula velmi přirozeně, zatímco černý hipster Theophilus London nikam nespěchá, plave si klidnými vlnami, žádné reggae. Klobouk, kalhoty do zvonu, lennonky (helemese!).
Klid pokračuje a bouři zdržují dvě stopy v kamufláži, modely Radio Daft Punk a Lešek Semelka. Znavené uši vychutnávají a nářezu lační zívají. „Are You Ready?“ a „Drop the Bass!“ a „Pump It Up!“ a všechna tahle klišé. Vrchol alba přijde, ještě než skončí, soubojem dvou elektrikářů, paradoxně o první vypuštěný singl. Výsledkem je Rocksteady, vylepšená verze 2.0, co skáče na dvě doby namísto původní první. Gigi Barocco vítězí. Z poslední Volevo un Gatto Nero už po všem tom lomozu bolí hlava, přeci jen hodinová stopáž není málo a mozek si může připadat jako po procházce galerií kubismu - barvy a tvary, všechno to funguje. Ale není toho moc?
Ty chceš tančit! Jen už ti není jedno na co.
The Bloody Beetroots – Hide (Ultra Records, 2013)
http://www.thebloodybeetrootsofficial.com
foto © Caesar Sebastian
Kristina Kratochvilová 24.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).