Články / Recenze

Unplugged one man čůráckej diktát

Unplugged one man čůráckej diktát

David Vo Tien | Články / Recenze | 04.08.2014

Buzz Osborne si oblékl pryžový obleček, vzal do ruky akustiku a řekl, ať mu do občanky napíšou „King Buzzo!“ Kdo čekal písničkářství, může si otevřít Hledání ztraceného času nebo se učit antickou řečtinu a čekat dál. Válec This Machine Kills Artist, jak už název napovídá, má totiž k intimnímu folkaření asi tak blízko, jako Buzzův květák ke strojku bez nástavce. (To s oblečkem z pryže je lež.)

Akustické caveman blues. To je to, oč tu běží. Za ta léta v Melvins Osborneovi pořádně ztěžkly ruce, a tak King Buzzo řeže do španělky, jako kdyby měl v ruce stále svojí hliníkovou kytaru. Unplugged sludge/stoner rock. Mohutné power akordy, hereze plná riffů, učebnicový příklad představy, jak se na klasickou kytaru nehraje. Noční můra flamenco kytaristů. Aranžmá ohlodaná na kost, kytara a hlas, nic víc, žádné studiové marnivosti. Jako ta kost, kterou třímá opice mlátíc lebku. Tohle není metafora, tohle je real.

Steve Von Till a Scott Kelly mají sólové projekty, aby dali průchod své něžnější stránce. Potřebují vyvážit hlasitost a těžkost Neurosis. Vybrnkávané akordy, procítěný/zadumaný zpěv a melancholie. A jejich covery Townese van Zandta mohly překvapit akorát někoho, kdo se vrátil po dvaceti letech z lesa. Představa, že Buzzo hraje Waitin‘ Around to Die nebo i Woodyho Gutrieho, je snová/marná. Osborne totiž dává průchod jenom zlu, s aparátem a kapelou, i bez. Je to výborný způsob, jak hrát metal, a jezdit na koncerty autobusem a neohluchnout na stagi. Vlastně bych se docela divil, kdyby někdo nepřehrál This Machine Kills Artist v amplifikované podobě, s bicími a basou a hovadsky nahlas. Kdybych dělal koncert Kinga Buzza, avizoval bych: Ona man květák akustický čůráckej diktát. Jenže bez Melvins v závorce to stejně nikomu nedojde, no ne?

A právě proto je This Machine Kills Artist zábavná deska. Těžko pohledat druhou takovou - bez elektrických kytar, stěn aparátů a dřevorubeckého spodku, která vyžaduje headbanging celou svojí stopáž. Většina paleolitických skladeb se drží kolem dvou a půl minut a celkem jich je sedmnáct, takže je jasné, že jdou přímočaře rovnou k věci. Určitě se najdou tací, kteří v tom neuslyší žádné kouzlo, jen neurvalost. King Buzzo si ale na nic nehraje, prostě dělá to, co mu jde nejlépe a co ho očividně bavíc nejvíc. Nic víc, nic míň. Na tom není nic špatného.

Info

King Buzzo - This Machine Kills Artist (Ipecac Records, 2014)
www.ipecac.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Všetci žijeme s vedomím, že jedného dňa zmizneme (Parannoul)

Matej Žofčín 18.12.2024

Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.

Cesta do hlubin sebevrahovy duše (Ti, kteří se rozhodli)

Martin Zoul 17.12.2024

Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.

Námorníkov sen (Il Sogno del Marinaio)

Jakub Veselý 10.12.2024

Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.

Boj s vlastní nejistotou (STRFKR)

Filip Peloušek 05.12.2024

Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.

Nic není natolik rozbité, aby to nešlo opravit (Mark Lanegan)

Kristina Kratochvilová 25.11.2024

Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.

Křehkost ve zkaženém světě (Anora)

Šimon Žáček 24.11.2024

Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.

Úprimná láska k hudbe (Alfie Templeman)

Jakub Veselý 21.11.2024

Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.

Spojit žánry a vysvobodit z melancholie (Jiný metro)

Magdalena Fendrychová 11.11.2024

Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.

Pořád překvapivý soundscape (The Necks)

Žofie Křížková 05.11.2024

Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.

Románek pozdního léta (Julia-Sophie)

Sára Prostějovská 28.10.2024

Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace