Lucie Tlustošová | Články / Recenze | 03.09.2019
Joea Goddarda oslovila nezávislá klubová scéna, Alexis Taylor hudbu naopak vyhledával v hitparádách. „Pořád jsem poslouchal Destiny’s Child,“ svěřuje se Taylor pro Guardian. Když zakladatelé dnes už pětičlenné kapely Hot Chip mluví v rozhovoru o svých posluchačských preferencích na začátku vlastní hudební kariéry, přímo tak definují dva nejzásadnější vlivy v jejich tvorbě.
Za dvacet let na scéně vydala britská parta sedm alb, to nejnovější A Bath Full of Ecstasy vychází stejně jako její předchůdkyně z taneční hudby. Tentokrát kapela přizvala ke skládání další dva producenty. Jedním byl člen francouzského dua Cassius Philippe Zdar, který zemřel dva dny před vydáním desky. Jeho syrový house obrušuje do stravitelnější formy druhý producent Rodaidh McDonald (The xx, David Byrne). Jeho odkaz se projevuje v nenásilné, ale nakažlivé chytlavosti, a tak vznikají hitovky jako je například Hungry Child. Tento singl doprovází zábavný videoklip, ve kterém se píseň stává součástí světa postav a ty se popuzené rušivým zvukem snaží najít jeho zdroj. Právě tento odlehčený postoj je typický i pro celou stopáž. Ať už na úrovni dílčích motivů jako je barevnost zvuku, futuristické prvky a atmosféra osmdesátek a devadesátek, nebo na hudební úrovni celé desky.
A Bath Full of Ecstasy je zatím tím nejpopovějším albem od Hot Chip, ostatně dva roky nazpět psali Goddard a Taylor písně pro Katy Perry. Na její poslední desku se nakonec dostala jen skladba Into Me You See, zbytek materiálu (Spell, Echo) předělali Hot Chip podle svého, a použili ho na sedmé desce. Z A Bath Full of Ecstasy čiší zasněnost, nostalgie a melancholie. Přesto vyznívá pozitivně jak v instrumentálu, tak ve vokálu: „Put the beauty of your heart break in the music you and I make.“ Nekomplikované slovní obraty občas vyznívají až triviálně, ale v lehkých melodiích mají své místo.
recenze na desku Why Make Sense? zde
Vana plná extáze. Jen se do ní ponořit a nechat všechny trable světa nad hladinou. A Bath Full of Ecstasy tenhle úlevný moment, ve kterém se izolujete od všeho okolo, nabízí. Dělá to ovšem přímočaře a na rozdíl od svých starších kolegyň (One Life Stand nebo In Our Heads) neodkrývá při pozornějším poslechu žádné rafinovanější struktury. Kvůli tomu to bohužel netrvá dlouho, než v téhle vaně zmizí všechna pěna, nakrabatí se konečky prstů a voda začne nepříjemně studit.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.