Věčně pomíjivé pocity (Aiko)

Stejně jako její hudba, působí Aiko nadpozemsky. I přes zdánlivou křehkost si dokáže jít za tím, co chce, a sama se stará o vše, co kariéra nezávislé hudebnice obnáší. V roce 2018 vydala první EP pojmenované Aiko a letos přišel čas prvního alba – Expiration Date.

Chytlavé melodie, které povětšinou ani na několikátý poslech neomrzí, rytmus a tempo taneční hudby, jemná elektronika. Album spojuje příjemné stránky popu s upřímnými texty, které odkrývají často bolestivé hledání sebe sama i k ostatním bytostem. A až na jeden moment v písničce Hunt, který asociuje Shakiru, jsou vokály Aiko perfektní a drží pohromadě s textem a celkovou náladou písniček. Její hlas zní jasně ve výškách i v hloubkách, emoce, které do něj vkládá, působí opravdově.

Uprostřed nahrávky čeká skladba Bad Influence a hraje tu důležitou roli. Je to potřebná dávka bezstarostnosti, aby si člověk odpočal od toho, co mu tížilo hlavu v předcházejících třech písničkách. V dramatické Apology je to vztah k sobě samému, v Down hledání svého místa a svých lidí. A Hunt je, ač pěkný, výkřik frustrace.

I druhá polovina se vrací k niternějším tématům. Koneckonců, bezstarostnost nemůže trvat dlouho. „When everything's right, it feels wrong.“ Nejsilnější skladbou po textové stránce je Only Child. Jeden z motivů, který se táhne celou deskou, jsou vysoké nároky na sebe sama, zde naprosto explicitně znázorněny opakujícím se „I should be better“. Není těžké se s texty ztotožnit, jsou to věčná témata podaná bez přehnaných klišé. Jedním z nich je pomíjivost, která stojí nad všemi ostatními problémy. Jako název tohoto alba. “Everything expires, our dreams and our desires.” Zůstane nám nostalgie, ale s tím se musíme smířit a jít dál.

A co bude dál? Po tak citlivě provedeném prvním albu je na místě se na to ptát. A sledovat, kam bude Aiko se svým textařským i hlasovým potenciálem směřovat. Zastavovat zřejmě neplánuje. „The wheels keep turning so I go,“ tvrdí v závěrečné skladbě.

vstupní prohlídka Aiko zde