Akana | Články / Recenze | 25.12.2013
Ranaldovo vydavatelské portfolio, ať už jde o vlastní projekty nebo různé spolupráce, je poměrně rozsáhlé (pilně ho buduje už od roku 1987), donedávna mělo ale spíš příležitostný charakter a logicky nikdy nepřitahovalo takovou pozornost jako práce domovských Sonic Youth. Teď, po jejich rozpadu, už je jeho sólová činnost systematičtější a také víc na očích, i když stín jednou provždy vržený legendou těžko kdy překročí. Na albu Last Night on Earth se poprvé zaštítil nejen svým jménem, ale i názvem kapely The Dust, v níž figuruje další kolega z domovské formace Steve Shelley, kytarista Alan Licht (oba se podíleli už na loňském Between the Times and the Tides) a basák Tim Lüntzel. Odminula zůstal ve studiové sestavě i prominentní jazzový klávesista John Medeski.
Je sympatické, že i tentokrát chce Lee Ranaldo být především Leem Ranaldem a ne jen čtvrtinou Sonic Youth, a razí si vlastní cestu. Ta je výrazně písničková, bez velkých experimentů, živená folkovou vzdušností, ale nepostrádá ani hlučné kytarové bouře. Cítím v ní jasně kontinuitu s tím, co v polovině 80. let (tedy ve stejné době, kdy i Sonic Youth formovali svůj styl) vynalézaly kapely jako R.E.M., Hüsker Dü nebo Replacements, když americkou folk-countryovou tradicí infiltrovaly postpunkovou realitu. Hned v nejchytlavější Lecce, Leaving je příbuznost s R.E.M. zřetelná. I ve chvílích, kdy se Ranaldo přiblíží k výrazovým pozicím svého bývalého působiště (The Rising Tide, Ambulancer), brzy od těchto náznaků uhýbá do širšího alternativně rockového kontextu a zaměnitelnost nepřipouští.
Problém mám s délkou skladeb, které většinou překračují šestiminutovou hranici. Obsahují sice poměrně časté dynamické změny, kytarové party jsou chytré, proměnlivé a nejednou se rozepnou do vířivých hlukových chuchvalců, ale bez kongeniálního přispění Thurstona Moorea není jejich textura tak bohatá, aby takové stopáže ospravedlnila, krácení by bylo rozhodně ku prospěchu věci. Dalším ne úplně stabilním pilířem je Ranaldův zpěv, který byl u Sonic Youth vždy osvěžujícím doplňkem k dominantním vokálům obou ex-manželů, ale na hodinové ploše vyplouvají na povrch jeho limity. Na druhou stranu má album Last Night on Earth, na první poslech poněkud zdlouhavé, schopnost odkrývat své přednosti postupně, což je vždy lepší, než kdyby napotřetí už nebylo co objevovat. Všichni bychom asi rádi viděli staré kumpány zase pohromadě, ale buďme vděční, že je máme aspoň zvlášť. Ranaldova nová deska je velmi příjemná náplast.
Jiří V. Matýsek 20.12.2024
Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.
Matej Žofčín 18.12.2024
Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.
Martin Zoul 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.
Jakub Veselý 10.12.2024
Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.