Články / Recenze

Velmi příjemná náplast za Sonic Youth - Lee Ranaldo

Velmi příjemná náplast za Sonic Youth - Lee Ranaldo

Akana | Články / Recenze | 25.12.2013

Ranaldovo vydavatelské portfolio, ať už jde o vlastní projekty nebo různé spolupráce, je poměrně rozsáhlé (pilně ho buduje už od roku 1987), donedávna mělo ale spíš příležitostný charakter a logicky nikdy nepřitahovalo takovou pozornost jako práce domovských Sonic Youth. Teď, po jejich rozpadu, už je jeho sólová činnost systematičtější a také víc na očích, i když stín jednou provždy vržený legendou těžko kdy překročí. Na albu Last Night on Earth se poprvé zaštítil nejen svým jménem, ale i názvem kapely The Dust, v níž figuruje další kolega z domovské formace Steve Shelley, kytarista Alan Licht (oba se podíleli už na loňském Between the Times and the Tides) a basák Tim Lüntzel. Odminula zůstal ve studiové sestavě i prominentní jazzový klávesista John Medeski.

Je sympatické, že i tentokrát chce Lee Ranaldo být především Leem Ranaldem a ne jen čtvrtinou Sonic Youth, a razí si vlastní cestu. Ta je výrazně písničková, bez velkých experimentů, živená folkovou vzdušností, ale nepostrádá ani hlučné kytarové bouře. Cítím v ní jasně kontinuitu s tím, co v polovině 80. let (tedy ve stejné době, kdy i Sonic Youth formovali svůj styl) vynalézaly kapely jako R.E.M., Hüsker Dü nebo Replacements, když americkou folk-countryovou tradicí infiltrovaly postpunkovou realitu. Hned v nejchytlavější Lecce, Leaving je příbuznost s R.E.M. zřetelná. I ve chvílích, kdy se Ranaldo přiblíží k výrazovým pozicím svého bývalého působiště (The Rising Tide, Ambulancer), brzy od těchto náznaků uhýbá do širšího alternativně rockového kontextu a zaměnitelnost nepřipouští.

Problém mám s délkou skladeb, které většinou překračují šestiminutovou hranici. Obsahují sice poměrně časté dynamické změny, kytarové party jsou chytré, proměnlivé a nejednou se rozepnou do vířivých hlukových chuchvalců, ale bez kongeniálního přispění Thurstona Moorea není jejich textura tak bohatá, aby takové stopáže ospravedlnila, krácení by bylo rozhodně ku prospěchu věci. Dalším ne úplně stabilním pilířem je Ranaldův zpěv, který byl u Sonic Youth vždy osvěžujícím doplňkem k dominantním vokálům obou ex-manželů, ale na hodinové ploše vyplouvají na povrch jeho limity. Na druhou stranu má album Last Night on Earth, na první poslech poněkud zdlouhavé, schopnost odkrývat své přednosti postupně, což je vždy lepší, než kdyby napotřetí už nebylo co objevovat. Všichni bychom asi rádi viděli staré kumpány zase pohromadě, ale buďme vděční, že je máme aspoň zvlášť. Ranaldova nová deska je velmi příjemná náplast.

Info

Lee Ranaldo and the Dust - Last Night on Earth (Matador, 2013)

http://www.leeranaldo.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Úprimná láska k hudbe (Alfie Templeman)

Jakub Veselý 21.11.2024

Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.

Spojit žánry a vysvobodit z melancholie (Jiný metro)

Magdalena Fendrychová 11.11.2024

Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.

Pořád překvapivý soundscape (The Necks)

Žofie Křížková 05.11.2024

Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.

Románek pozdního léta (Julia-Sophie)

Sára Prostějovská 28.10.2024

Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.

Rod se i přes nesnáze podařilo zachovat... (Rod Draka, druhá série)

Šimon Žáček 28.10.2024

Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?

Inšpiratívna periférna osmóza (JAMA 2024)

Lea Valentová 25.10.2024

Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.

Dekonštruovať tradície (Nathan Bowles Trio)

Michal Berec 05.10.2024

Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.

Ďalší výlet dovnútra (Kee Avil)

Richard Michalik 31.08.2024

Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).

Nádej na vyslobodenie emócií z masy chladného betónu (Jack the Hipper)

Jakub Veselý 30.08.2024

Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.

Kluci od velkých jezer z Ohia objevili svět (Cloud Nothings)

David Stoklas 27.08.2024

Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace