Tomáš Hladký | Články / Recenze | 10.12.2021
Zvláštní teskná euforie se nedostaví jen z toho, že se roztrhají mraky, obdobné pocity vyvolává i poslech nejnovější nahrávky Ventolina. Příroda, sluníčko, les, houby, rybník, lehký větřík. Letní pohoda.
Od vydání průlomového alba Vitajte uplynuly čtyři roky, od debutového devět let. I přes prvotní zmatení a nejistoty, kam Ventolina zařadit, se kolem něj téměř okamžitě utvořila pevná fanouškovská základna a hudebník, vlastním jménem David Doubek, se rychle vyšvihl mezi přední jména na české alternativní scéně. Sebeironie a jistá dávka absurdity byly vždy základem jeho image a nejinak tomu je na nové desce Dneska se vyčasilo. Jenže Ventolin je najednou dospělejší, vážnější.
Tvůrce lehce bizarních, ale populárních hitů jako Disco Science nebo Sovy se ve své tvorbě nenápadně posunul. Vsadil na celkové odlehčení a album je tak příjemně hravé a barevné. Oproti předchozí tvorbě jsou skladby propracovanější: Ventolin si hraje s rytmem a tempem, k hlavním motivům přidává pestrou škálu efektů a beatů, které se neopakují a evokují osmdesátkovou elektroniku. Nejedná se o klasické „tucovky“, které byly pro Ventolina typičtější dřív, ale o písně, které mají jasné intro, vyvrcholení a závěr. Zároveň nejsou komplikované. Ventolin umí pracovat s motivy, ví, jak postavit chytlavou melodii, a hlavně ví, kdy přestat.
Další změnu představují texty. Ventolin vždy vynikal typicky šeptanou recitací a slogany, ovšem aktuální nahrávka je textově bohatší a rozmanitější. Je znát posun od „parties“ tracků k písničkovějšímu formátu. Motivy přírody, léta a rodiny jsou odrazem hřejivé nostalgie, která vyvolává stesk po horkém létě stráveném venku ve společnosti těch nejbližších.
Možná za to může pandemie a domácí izolace, ale zdá se, že Ventolin začal hrát na melancholičtější strunu. Tracky jsou hloubavější, přemýšlivější a mají obsah. Verš „Mlčíš, možná se otočíš, a pak vyprávíš a jsi blíž, než si myslíš“ je vyspělejší než „Potím se studeným potem, ztratil jsem svůj totem“. Ventolin najednou vyklízí pozici „je to vtipné a dobře se to poslouchá“, a ačkoliv podivínství je přítomné i na novém albu Dneska se vyčasilo, jeho autor se posunul od autora techno/disco hitů k poetovi. Do role písničkáře.
Jiří V. Matýsek 20.12.2024
Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.
Matej Žofčín 18.12.2024
Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.
Martin Zoul 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.
Jakub Veselý 10.12.2024
Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.