Tomáš Hladký | Články / Recenze | 10.12.2021
Zvláštní teskná euforie se nedostaví jen z toho, že se roztrhají mraky, obdobné pocity vyvolává i poslech nejnovější nahrávky Ventolina. Příroda, sluníčko, les, houby, rybník, lehký větřík. Letní pohoda.
Od vydání průlomového alba Vitajte uplynuly čtyři roky, od debutového devět let. I přes prvotní zmatení a nejistoty, kam Ventolina zařadit, se kolem něj téměř okamžitě utvořila pevná fanouškovská základna a hudebník, vlastním jménem David Doubek, se rychle vyšvihl mezi přední jména na české alternativní scéně. Sebeironie a jistá dávka absurdity byly vždy základem jeho image a nejinak tomu je na nové desce Dneska se vyčasilo. Jenže Ventolin je najednou dospělejší, vážnější.
Tvůrce lehce bizarních, ale populárních hitů jako Disco Science nebo Sovy se ve své tvorbě nenápadně posunul. Vsadil na celkové odlehčení a album je tak příjemně hravé a barevné. Oproti předchozí tvorbě jsou skladby propracovanější: Ventolin si hraje s rytmem a tempem, k hlavním motivům přidává pestrou škálu efektů a beatů, které se neopakují a evokují osmdesátkovou elektroniku. Nejedná se o klasické „tucovky“, které byly pro Ventolina typičtější dřív, ale o písně, které mají jasné intro, vyvrcholení a závěr. Zároveň nejsou komplikované. Ventolin umí pracovat s motivy, ví, jak postavit chytlavou melodii, a hlavně ví, kdy přestat.
Další změnu představují texty. Ventolin vždy vynikal typicky šeptanou recitací a slogany, ovšem aktuální nahrávka je textově bohatší a rozmanitější. Je znát posun od „parties“ tracků k písničkovějšímu formátu. Motivy přírody, léta a rodiny jsou odrazem hřejivé nostalgie, která vyvolává stesk po horkém létě stráveném venku ve společnosti těch nejbližších.
Možná za to může pandemie a domácí izolace, ale zdá se, že Ventolin začal hrát na melancholičtější strunu. Tracky jsou hloubavější, přemýšlivější a mají obsah. Verš „Mlčíš, možná se otočíš, a pak vyprávíš a jsi blíž, než si myslíš“ je vyspělejší než „Potím se studeným potem, ztratil jsem svůj totem“. Ventolin najednou vyklízí pozici „je to vtipné a dobře se to poslouchá“, a ačkoliv podivínství je přítomné i na novém albu Dneska se vyčasilo, jeho autor se posunul od autora techno/disco hitů k poetovi. Do role písničkáře.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.