Akana | Články / Recenze | 27.11.2015
Přátelství mezi Jessem Hughesem a Joshem Hommem má hluboké kořeny. Kamarádství až za hrob a touha užít si kopec srandy stojí v jejich případě vysoko nad jakýmikoli komerčními diktáty. Ačkoli každý z nich (především Homme) vyvíjí spoustu dalších hudebních aktivit, už počtvrté se sešli ve studiu jako vykutálení machři Boots Electric a Baby Duck pod hlavičkou Eagles of Death Metal. Kapely, která si na nic nehraje, přestože si v první řadě hraje. Dvojice si hýčká svou image nadržených buranů z Jihu, kterou tentokrát obalem nové desky (připomněl mi podobně slizký, ovšem mnohem méně vtipný cover kabátího alba Čert na koze jel, jedné z největších zhůvěřilostí v dějinách domácího hudebního artworku) dovedla až na hranici sebeparodie, což je ostatně její oblíbený operační prostor. Od začátku je smyslem téhle kapely užít si co nejvíc legrace, a to platí i nadále. Obehraná rock'n'rollová klišé dostávají v jejich podání díky poťouchlé nadsázce i skutečnému nadšení jedinečný šmrnc.
Jestli album Zipper Down něčím překvapí, pak snad jedině výběrem coververze Save a Prayer od Duran Duran. Chlupatý venkovský macho zpívá vymydlený hitík novoromantických hezounů – jedno oko nezůstane suché a podstata typického humoru Eagles je naplněna. A kromě toho Hughes to zpívá opravdu dobře.
Srdce desky ovšem tepe v jiných písních, předvídatelnějších, ale znovu bezvadně vymyšlených a rajcovně podaných. Eagles v nich sázejí na hutný, dravý zvuk a rychlá tempa. Complexity je ukázkově rozžhavený a chytlavý otvírák, do ještě větších obrátek se rozjíždí Got a Woman, neúnavné slajdování nabíjí Got the Power, instrumentálně ještě divočejší je The Reverend. Všechno stojí na důvěrně známých rock'n'rollových idiomech, ale to jemné přehrávání spolu s nepředstíraným zanícením dodává songům skoro bolanovskou eleganci. Ostatně v uvolněnějších kouscích I Love You All the Time nebo The Deuce slyším T.Rex docela zřetelně.
Tohle není album, jakým se říká „zásadní“. Je krajně nepravděpodobné, že Eagles of Death Metal nějaké takové kdy natočí. Na to je jejich přístup příliš nezávazný, muzika příliš (i když přiznaně) odvozená. Ale ať mi nikdo neříká, že „umění“ je cennější než zábava, intelektuální uspokojení očistnější než smích, sex a fyzická euforie. Neuvěřím mu a při poslechu Eagles of Death Metal už vůbec ne.
Eagles of Death Metal – Zipper Down (Downtown Recordings, 2015)
www.eaglesofdeathmetal.com
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.