Vzpomínání pouze s úsměvem (Keb' Mo')

Pět let po poslední sólovce vyplnil držitel Grammy Keb' Mo' spoluprací s kolegou Taj Mahalem, nyní se vrací s novou deskou. A je jisté, že se o ní zase bude, alespoň v žánrových kruzích, mluvit. Novinka je snadno plynoucí kolekcí jedenácti skladeb, jejichž náladu v mnohém předjímá přebal s rozesmátým zpěvákem/kytaristou, kterého obklopují jednoduché, až dětské malůvky všeho možného – od kytar přes americké vlajky až po popcorn. Všechno tak či onak odkazuje k americké popkultuře, jejíž je blues nepochybnou součástí. Podobně radostné je i album Oklahoma. A to navzdory tomu, že třeba titulní skladbu inspirovalo tornádo, které americký stát před několika lety zdevastovalo.

Keb' Mo' hraje svoje blues lehce, provzdušněně, nezatěžuje jej hutným, tvrdým spodkem. Sound alba si ledacos bere ze zvuku, který je typický pro Claptona či JJ Calea – stojí na výrazné rytmické kytaře a rovném beatu (I Remember You či I Should‘ve) a propojuje jej s gospelem i typicky bluesovou slide kytarou, akusticky pojatým blues i folkovým písničkářstvím (posmutnělá The Way I). Moderní blues má spoustu podob, z původních zpěvů afrických otroků vyrazilo mnoha směry a pevně vrostlo do rocku a dalších žánrů. A Mo' je v tomto hladkém spojování mistr. Oklahoma nezní jednolitě, zvuk se – byť jeho fundamenty zůstávají – proměňuje skladbu od skladby, nápadů je stále dost. Jen jedenkrát Mo‘přestřelil. Závěrečná Beautiful Music, duet s Robbie Brooks More, je už poněkud otravná, skladkobolná. Ještě že je poslední...

Jakkoliv byla kolaborace s Mahalem zajímavým spojením dvojice výrazných osobností, Keb' Mo' je nejsilnější v podobě, která je předložena na aktuální nahrávce. Hudba je to nanejvýš hravá, má v sobě nostalgii po starých časech, auru vzpomínání. Hudebně se zde ale hledí kupředu a vzpomíná se pouze s úsměvem – a to i na věci, které vlastně veselé nejsou.