David Vo Tien | Články / Recenze | 29.08.2014
Když vyšlo v roce 2012 album Kentucky, bylo mi jasné, že ten rok v black metalu a metalu obecně už nevyjde nic, co by mě zasáhlo tak silně, přetočí moje dosavadní posluchačské zážitky vzhůru nohama a já to budu milovat, aniž bych to chápal. Black metal a country? Nejde ani tak o to, že jde o netradiční, pro někoho možná odvážné spojení, takových už bylo a poslouchat se to nedalo. Jenže tohle spojení maká a vlastně i dává smysl. Z žádné desky jsem necítil půdu, ohniště a domov, tak jako právě z Kentucky. I recenze se shodly na tom, že je to deska dobrá jak medovina, co vyzvracel Odin na vikingy, a rozhodně to nebylo tím, že všechny metly za hranicemi appalačského území se naučily svorně poslouchat Townese Van Zandta, Peta Steela a Tatera Tatea.
Během práce na novém albu Austin Lunn prohlásil, že bude dost možná jeho nejosobnější. Vzhledem k tomu, že Panopticon je jedním z nejosobnějších „jeden bubák black metal“ projektů, a vzhledem k absenci konkrétnějšího nastínění rostla očekávání i nejistota. Co se hudby týče, rozhodně nejde o pokračování předešlého kusu, black metal a bluegrass spolu tentokrát nekopulují. Občas sice dojde na krátkou felaci dřevní hudby, chvílemi zazní banjo, housle, kytara a píšťala, ovšem téma Roads to North kovboje nevolá. Nejosobnější na cestě na sever znamená nejmíň politické. Míň sociálního komentáře, víc piva a přírody! Roads to North je totiž vzpomínkou na čas v Norsku, kde byl na stáži v Haandbryggeriet a učil se vařit domácí pivo, a na toulky Švédskem (kde felil se Seeds in Barren Fields), což se odráží i v hudbě. Nesmrdí z toho norská síra ani švédská zběsilost/melodičnost, nýbrž se ozývá mohutné klepání na brány Göteburgu. Míň blekýře, víc At the Gates!
Panopticon nikdy nebyl projektem jednoho žánru a Lunn s nimi pracuje podle nálady skladeb, s přirozeností sládka. Lunn blastuje na bicí, jako Thor točí kladivem, a shredí na kytaru stejně výmluvně, jako Loki tiskne lži a intriky. Ostatně kromě houslí si vždycky všechno skládal a nahrával sám. Kdybych otvírák The Echoes of a Disharmonic Evensong slyšel někdy v roce 2005, prohlásil bych pravděpodobně blbost typu „00’s metalcore goes insanely epic!“. Z cesty to ale zas až tak není, protože sever nesever, takhle špinavě žádný severský melo death metal nikdy znít nebude. A obráceně, žádný metalcore nikdy nebude znít takhle epicky, nebude z něho vonět les a nebude hnát člověka místo do pitu na horský výšlap. Pingpongová struktura a myšlení. Nával zběsilých sweep pickingů a arpeggií to zas posouvají do metalcore 2007, chvílemi se objevují i ty sekané tlumené kytary. Lunn je ale pořád víc vypravěčský bard než attention whore, a tak kytarové finesy nezní jako manýristická masturbace. Upřímnost usměvavého vikinga.
Ani zdaleka není Roads to North metalcore deska, abychom si (ne)rozuměli. I když se zmizením politiky zní vzpomínání na sever nejpozitivněji v měřítku dosavadní tvorby a rozjezd zase dosti zběsile, pořád je to insanely epic.
Panopticon – Roads to North (Bindrune Recordings, 2014)
www.bindrunerecordings.com/tag/panopticon
Jiří V. Matýsek 20.12.2024
Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.
Matej Žofčín 18.12.2024
Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.
Martin Zoul 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.
Jakub Veselý 10.12.2024
Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.