Žebříčky Full Moonu: album roku 2017 II.

Tradiční bodovačka bezmála padesátky redaktorů Full Moonu a jejich blízkého okolí již proběhla, ale leden je stále otevřený bilancím. Předsevzetí, motta, zkratky, muzika vždycky bude dobrým kompasem, a tak otevíráme ještě jeden nízký průlet žebříčky napříč styly i žánry, napříč individuálním vkusem. Nejprve alba roku 2017, redaktoři Full Moonu, část druhá, komentovaná.

Kristýna Trochtová
Pacino – Půl litru Země
Orlovsko-pražské trio má konečně ten hype, jaký si zasluhuje. Přeju jim to; Půl litru Země je jedna z nejpovedenějších českých desek nejen za poslední rok.

Priests – Nothing Feels Natural
Kate Greer a spol. svůj koncept dotáhli na takovou úroveň, že se stali miláčkem Pitchforku (time to clap). Deska s androgynně růžovým obalem byla na postpunkové scéně v době vydání doslova zjevením, nezbývá tedy než napjatě čekat, co bude dál.

Světlo – Sierra Madre
Vskutku důstojná reprezentace labelu MMM v pozdně kapitalistickém věku. Od plic, od srdce, od podlahy, doplňte si vlastní klišé.

Veronika Kubanková
Blanck Mass – World Eater vs Varg – Nordic Flora Series Pt. 3: Gore – Tex City
Dva vycerené zúbky a dve veľké nádeje, že (nielen) s hudobnou produkciou to nejde všetko do sračiek. Salvy euforických hlasov Blanck Mass a gumený humanizmus stanice metra od Varga sú spoľahlivým soundtrackom na bežné nosenie i do spoločnosti.

Forest Swords – Compassion vs Sinjin Hawke – First Opus
Či už samotárska ozvena zabudnutého lesa Forest Swords alebo tekutá eufória Sinjin Hawke, obe sú ľahko uveriteľným bezpečným útočiskom mysle i tela.

Mmph – Dear God vs Sote – Sacred Horror in Design
Z menej známych vôd vynorené albumy sa často v pretlaku ostatných postrácajú, tieto dva však předčili hĺbkou ostatné.

Bez spomenutia by mi nedali spať albumy od Visible Cloacks, Johna Zorna, Karen Gwyer a krasotinky od Dream Catalogue. Vďaka PANu a V/A Mono No Aware naopak spím s väčším pokojom.

Richard Kutěj
Vladimír Hirsch – Scripta Soli
Hydra vyprávějící ty nejtemnější příběhy ze staropražského podzemí, vytažená na svět pomocí současné elektroniky. Mistrovská práce s atmosférou i zvukem, krásný průnik světů současné klasické hudby, industrialu a temného ambientu.

Strom stínu a Bucinatores Orchestra – s/t
Velkolepá, a přitom nepatetická a nepřeplácaná fúze rockové avantgardy a jazzového bigbandu. Začalo to předělávkami a bylo by moc fajn, kdyby bylo i pokračování ve formě autorského alba.

Sklo – Sound Quadrature
Absolutní hudební svoboda, nikoli však bezduchá anarchie. Šest skladeb na pomezí industrialu, noise, free jazz core, kde všichni hudebníci hrají a experimentují, zároveň ale vše plyne ve vzájemném dialogu. Takto se dělá špičkový experiment, který neztrácí hlavu a patu.

Jiří V. Matýsek
Dežo Ursiny – Provisorium (reedice)
Konečně je zase tohle důležité album v odpovídající podobě k dispozici.

Michal Pařízek
Algiers – The Underside of Power
Jlin – Black Origami
EMA – Exile in the Outer Ring
St. Vincent – Masseduction
Curtis Harding – Face Your Fear
Jane Weaver – Modern Cosmology
Downtown Boys – Cost of Living
Ospalý pohyb – Úzkosť a rozklad
Wild Tides – Sbohem & Šáteček
Kill the Dandies! – Ron Ron Ron

Tyhle všechny bez pořadí, plus spousta dalších např. Boss Hog, The Afghan Whigs, Joshua Abrams & Natural Information Society, Alan Vega, Oxbow, Leto, ±0, Aran Epochal, Zvíře jménem Podzim, The National, Sýček, Kalle a tak. Silný rok.

Veronika Miksová
Father John Misty – Pure Comedy

Martin Řezníček
Benjamin Clementine – I Tell a Fly
Za to, že dokázal zkombinovat soul, pop a operu, archaické nástroje a teremin, divošské nápěvy s procítěnými melodiemi zpěvu – a tohle všechno s hluboce poetickými texty o uprchlictví nebo nesnášenlivosti. A taky proto, že při tom zní jako Queen v Bohemian Rhapsody nebo Bowie v Blackstar.

Shaqualyck
Ride – Weather Diaries
Abnormálně důsledná práce se zvukem, čistější kytary aby jeden pohledal. Andy Bell se po letech usmířil s Markem Gardenerem a odnesli to Beady Eye, dobře jim tak. Ostrovní kytarová scéna žije, ne že ne...

Slowdive – Slowdive
Důležitý návrat zpečetěný famózní nahrávkou, která nezapře devadesátkové kořeny, přesto drží prst na tepu víte čeho. Shoegaze už je zase v kurzu a lví podíl na tom mají právě Slowdive.

Beck – Colors
A králem tanečního parketu za rok 2017 se stává… Bek David Campbell! Ne, nečekal jsem to. Ale to asi málokdo.

Jakub Šilhavík
Jozef Van Wissem - Nobody Living Can Ever Make Me Turn Back
Novodobý bard Jozef van Wissem znovu ukazuje, že i s omezenými výrazovými prostředky dokáže vykouzlit celou pestrou paletu lidských emocí a ani na moment nepřestává fascinovat.

Zola Jesus – Okovi
Zola Jesus opustila vycizelovaný zvuk posledních desek a vrátila se zpátky ke špinavé elektronice, která tvoří působivý kontrast s jejím nadpozemsky silným hlasem.