redakce | Články / Sloupky/Blogy | 08.01.2018
Tradiční bodovačka bezmála padesátky redaktorů Full Moonu a jejich blízkého okolí již proběhla, ale leden je stále otevřený bilancím. Předsevzetí, motta, zkratky, muzika vždycky bude dobrým kompasem, a tak otevíráme ještě jeden nízký průlet žebříčky napříč styly i žánry, napříč individuálním vkusem. Nejprve alba roku 2017, redaktoři Full Moonu, část druhá, komentovaná.
Kristýna Trochtová
Pacino – Půl litru Země
Orlovsko-pražské trio má konečně ten hype, jaký si zasluhuje. Přeju jim to; Půl litru Země je jedna z nejpovedenějších českých desek nejen za poslední rok.
Priests – Nothing Feels Natural
Kate Greer a spol. svůj koncept dotáhli na takovou úroveň, že se stali miláčkem Pitchforku (time to clap). Deska s androgynně růžovým obalem byla na postpunkové scéně v době vydání doslova zjevením, nezbývá tedy než napjatě čekat, co bude dál.
Světlo – Sierra Madre
Vskutku důstojná reprezentace labelu MMM v pozdně kapitalistickém věku. Od plic, od srdce, od podlahy, doplňte si vlastní klišé.
Veronika Kubanková
Blanck Mass – World Eater vs Varg – Nordic Flora Series Pt. 3: Gore – Tex City
Dva vycerené zúbky a dve veľké nádeje, že (nielen) s hudobnou produkciou to nejde všetko do sračiek. Salvy euforických hlasov Blanck Mass a gumený humanizmus stanice metra od Varga sú spoľahlivým soundtrackom na bežné nosenie i do spoločnosti.
Forest Swords – Compassion vs Sinjin Hawke – First Opus
Či už samotárska ozvena zabudnutého lesa Forest Swords alebo tekutá eufória Sinjin Hawke, obe sú ľahko uveriteľným bezpečným útočiskom mysle i tela.
Mmph – Dear God vs Sote – Sacred Horror in Design
Z menej známych vôd vynorené albumy sa často v pretlaku ostatných postrácajú, tieto dva však předčili hĺbkou ostatné.
Bez spomenutia by mi nedali spať albumy od Visible Cloacks, Johna Zorna, Karen Gwyer a krasotinky od Dream Catalogue. Vďaka PANu a V/A Mono No Aware naopak spím s väčším pokojom.
Richard Kutěj
Vladimír Hirsch – Scripta Soli
Hydra vyprávějící ty nejtemnější příběhy ze staropražského podzemí, vytažená na svět pomocí současné elektroniky. Mistrovská práce s atmosférou i zvukem, krásný průnik světů současné klasické hudby, industrialu a temného ambientu.
Strom stínu a Bucinatores Orchestra – s/t
Velkolepá, a přitom nepatetická a nepřeplácaná fúze rockové avantgardy a jazzového bigbandu. Začalo to předělávkami a bylo by moc fajn, kdyby bylo i pokračování ve formě autorského alba.
Sklo – Sound Quadrature
Absolutní hudební svoboda, nikoli však bezduchá anarchie. Šest skladeb na pomezí industrialu, noise, free jazz core, kde všichni hudebníci hrají a experimentují, zároveň ale vše plyne ve vzájemném dialogu. Takto se dělá špičkový experiment, který neztrácí hlavu a patu.
Jiří V. Matýsek
Dežo Ursiny – Provisorium (reedice)
Konečně je zase tohle důležité album v odpovídající podobě k dispozici.
Michal Pařízek
Algiers – The Underside of Power
Jlin – Black Origami
EMA – Exile in the Outer Ring
St. Vincent – Masseduction
Curtis Harding – Face Your Fear
Jane Weaver – Modern Cosmology
Downtown Boys – Cost of Living
Ospalý pohyb – Úzkosť a rozklad
Wild Tides – Sbohem & Šáteček
Kill the Dandies! – Ron Ron Ron
Tyhle všechny bez pořadí, plus spousta dalších např. Boss Hog, The Afghan Whigs, Joshua Abrams & Natural Information Society, Alan Vega, Oxbow, Leto, ±0, Aran Epochal, Zvíře jménem Podzim, The National, Sýček, Kalle a tak. Silný rok.
Veronika Miksová
Father John Misty – Pure Comedy
Martin Řezníček
Benjamin Clementine – I Tell a Fly
Za to, že dokázal zkombinovat soul, pop a operu, archaické nástroje a teremin, divošské nápěvy s procítěnými melodiemi zpěvu – a tohle všechno s hluboce poetickými texty o uprchlictví nebo nesnášenlivosti. A taky proto, že při tom zní jako Queen v Bohemian Rhapsody nebo Bowie v Blackstar.
Shaqualyck
Ride – Weather Diaries
Abnormálně důsledná práce se zvukem, čistější kytary aby jeden pohledal. Andy Bell se po letech usmířil s Markem Gardenerem a odnesli to Beady Eye, dobře jim tak. Ostrovní kytarová scéna žije, ne že ne...
Slowdive – Slowdive
Důležitý návrat zpečetěný famózní nahrávkou, která nezapře devadesátkové kořeny, přesto drží prst na tepu víte čeho. Shoegaze už je zase v kurzu a lví podíl na tom mají právě Slowdive.
Beck – Colors
A králem tanečního parketu za rok 2017 se stává… Bek David Campbell! Ne, nečekal jsem to. Ale to asi málokdo.
Jakub Šilhavík
Jozef Van Wissem - Nobody Living Can Ever Make Me Turn Back
Novodobý bard Jozef van Wissem znovu ukazuje, že i s omezenými výrazovými prostředky dokáže vykouzlit celou pestrou paletu lidských emocí a ani na moment nepřestává fascinovat.
Zola Jesus – Okovi
Zola Jesus opustila vycizelovaný zvuk posledních desek a vrátila se zpátky ke špinavé elektronice, která tvoří působivý kontrast s jejím nadpozemsky silným hlasem.
Michal Pařízek 13.12.2024
Nikol Bóková vydává svoje Feathers zítra, dneska večer na Radiu 1 si dáme jednu ve světové premiéře. Feathers, peříčka.
Minka Dočkalová 12.12.2024
Hra o čtyřech hercích není pro divadelní uskupení Bazmek entertainment nic neobvyklého, prvek interaktivity mě děsil jen zpola, i když LARPy spíš nemusím.
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.