Žebříčky Full Moonu: album roku 2017

Tradiční bodovačka bezmála padesátky redaktorů Full Moonu a jejich blízkého okolí již proběhla, ale leden je stále otevřený bilancím. Předsevzetí, motta, zkratky, muzika vždycky bude dobrým kompasem, a tak otevíráme průlet žebříčky napříč styly i žánry, napříč individuálním vkusem. Nejprve alba roku 2017.

Akana
Robert Plant – Carry Fire
Plant se chová, hovoří, myslí a především tvoří úplně jinak než drtivá většina jeho vrstevníků. V necelých sedmdesáti letech je mladíkem hledícím stále vpřed. Na jeho letošním albu nevidím jediné nepatřičné smítko.

Algiers – The Underside of Power
Některé kapely si dokážou vybudovat osobitý rukopis, ale pak se v něm beznadějně zacyklí. Prostor, který si vykolíkovali Algiers svým debutem, skýtá spoustu možností, jak se vyvíjet, a druhé album jich bohatě využívá. A určitě ještě nevyčerpává.

Tinariwen – Elwan
Vyšla už zkraje roku, ale nezapomněl jsem na ni. Zdánlivě je u Tinariwen jen další v řadě, ale jaká je to řada! Tenhle majestátní smutek se jen tak neomrzí.

Kill the Dandies! - Ron Ron Ron
Člověk by neřekl, že právě téhle kapele nablýskanější zvuk tolik prospěje.

Květy – Komik do půl osmé
Nová sestava, nový zvuk, ale hravost a nápady zůstávají.

Nauzea Orchestra – Štěstí
Konečně česká kapela, která ví, že vedle vyjádření myšlenky nebo pocitu není od věci věnovat určitou práci i formě. Čeština není tak nepoddajná, jak se občas tvrdí, jen chtít. Vyrostla nám tu nová alternativní star.

Lenka Marie Čapková
Laura Marling - Semper Femina
The Staves, yMusic - The Way Is Read
Sharon Jones and the Dap Kings - Soul of a Woman

Martin Kozumplík
Curtis Harding – Face Your Fear
Chlápek, který mě naučil poslouchat soul. Druhé album je vyzrálejší než debut z roku 2014, který sám už byl zjevením. Lascivnost, samet v hrdle, falzetto, špetka psychedelie, lakýrky tančící na ulici plné odpadků, láska, šlapky, afro účesy, disko koule. Pomyslný soundtrack k seriálů Špína Manhattanu, který sleduje vznik porno průmyslu v New Yorku sedmdesátých let. Need You Love – žádnej problém, jde to samo.

Spoon – Hot Thoughts
Nejpestřejší album indierockových veteránů z Texasu, jedné z nejpřehlíženějších kapel současnosti. Spoon se na svých albech neustále posouvají, charismatického frontmana Britta Daniela lze ovšem poznat po pár tónech. Tentokrát Spoon přimíchali hromadu funku, psychedelii, jazz a vydali vytříbenou kolekci silných skladeb. Hudební cukrárna pro fanoušky Talk Talk.

The Black Angels – Death Song
Psychedelie, shoegaze, v posledních letech trochu trendy a možná brzy vyčpělý žánr, ale The Black Angels na desce Death Song kombinují omamné halucinogenní plochy s neodolatelnými melodiemi, díky kterým se album jen tak neoposlouchá. Podpořeno skvělým koncertním provedením na Primavera Sound – jasný kandidát na jeden z největších hudebních zážitků roku.

Davo Krstič
The National – Sleep Well Beast
Nine Inch Nails – Add Violence EP
Lorde – Melodrama
Elbow – Little Fictions
The xx – I See You
Daughter – Life Is Strange: Before the Storm OST

Lukáš Grygar
Leto – Krok pro člověka
Hity nikoli letní, ale hity. Naprosto bez balastu, k tanci a věci a s nejpodmanivějším vokálem, co u nás za poslední dobu znám.

Converge – The Dusk in Us
Tahle hra se jmenuje "kdy už Converge natočí špatnou desku?" a má, zdá se, jediné pravidlo: nelze vyhrát.

Introspekce – Ve verzi dva nula
Mutagen prosakující ven. Musíš vypadat, že se bavíš, ale vlastně to jde samo, i když jsi na diskotéce v obklopení hmyzu.

Jakub Koumar
Merzbow – Aodron
Masamiho Akitu můžeme v klidu vnímat jako nekorunovaného krále ruchařů. Když se řekne "japanoise", je jméno Merzbow prvním, které fanouškům kraválu zpravidla vytane na mysli. Z jeho každoroční zásoby alb opět jedno vyčuhuje natolik, že je těžké mu nepropadnout. Smrtící ataky ruchových ploch Merzbow důmyslně kombinuje a proplétá a svou hutností má potenciál zaujmout i posluchače noisem nepolíbené. Tedy alespoň ty otevřenější.

Slowdive – Slowdive
Počkat si 22 let na vydání desky, to už chce notnou dávku trpělivosti. Britští Slowdive vždycky vytvářeli tu nejopatrnější shoegazeovou odnož, což platí i pro jejich letošní produkt. Přes všechno to čekání je eponymní nahrávka Slowdive neskutečně svěží a čerstvá – kytary jsou rozdrmolené a přitom hravé, ale nijak si nezaclánějí s melancholickou, až zasněnou atmosférou. Nová deska Slowdive není jen velkým návratem kapely, ale i celého žánru v jeho nejlepší podobě.

Zola Jesus – Okovi
Nicole Hummel ještě nikdy nezněla tak skvěle. A to má tahle americká zpěvačka na kontě už pár slušných desek. Okovi jsou ale výjimečné. Koncept niterného hledání sebe sama ve své minulosti i přítomnosti a vyrovnávání se s vlastní smrtelností nepůsobí strojeně, byť k tomu gothic-popové písně přímo vybízejí. V honosnosti je ale zemitost a živelnost, zatímco chorálové nápěvy zanikají v agresivním hluku.

Jakub Peřina
Slowdive – Slowdive
Slowdive dokázali, čemu se The Jesus and Mary Chain a další ani nepřiblížili. Hrát co kdysi, ale nepůsobit jako stará kapela. Právem nad nima teď v kavárnách vrní holky dvacet+. Devadesátky pro ročníky 1995? Proč ne. A pokud holky začnou i vypadat jako tehdy Milla Jovovich, lepší comeback si nešlo přát.

Jakub Šíma
Vince Staples – Big Fish Theory
Vince Staples nevydrží stát na jednom místě a na novince Big Fish Theory přišel se zvukem, který novináři docení až ve výročních žebříčcích. Při prvním poslechu mutace klubových podkladů s nervózní flow i barvou hlasu leckdo mohl utrpět lehký šok z neznámého. Tohle je budoucnost – jen krok byl tak dlouhý, že to málokomu došlo hned.

Wiley – Godfather
Godfather je naopak ohlédnutím za nejlepšími časy grimeu. Wiley – jeho praotec i legenda – přišel údajně s poslední deskou, na které přinesl to nejlepší z dědictví žánru, a uzavírá tak jednu dlouho hudební kapitolu, zatímco se sám chystá na odpočinek.

Tyler the Creator – Flower Boy
Tyler má zvláštní talent s každou novou deskou rozvířit vody, jako to byla deska první. Diskuze o hrubé mladické povaze vystřídaly ty o sexuální orientaci. Tyler i po letech dokazuje, že je samorost, kterého očekávání nezastaví.

Desky, které si zaslouží prostor:
Smino – blkswn, Sampha – Process, Milo – Who Told You to Think??!!?!?!?!, Open Mike Eagle – Brick Body Kids Still Daydream, Jay-Z – 4:44, Kendrick Lamar – DAMN, Raekwon – The Wild, The Last Artful Dodgr, & Neill Von Tally – Bone Music, The Bug Vs. Earth – Concrete Desert, Ka – Honor Killed The Samurai, Little Simz – Stillness In Wonderland, Sean Price – Imperius Rex, Iglooghost – Neō Wax Bloom.

Karel Veselý
Arca – Arca
Sentiment a futurismus se nevylučují.

SZA – CTRL
Moses Sumney – Aromanticism

Martina Wes
Mutoid Man – War Moans
Nezklamali.

The Afghan Whigs – In Spades
Taky.

At the Drive-In – In•ter a•li•a
Slušnej návrat.