Žebříčky Full Moonu: kapela/album roku 2015 II.

Velké hlasování bezmála padesáti redaktorů Full Moonu a blízkého okolí už proběhlo, tedy ona vděčná "bodovací soutěž", a to hned nadvakrát, česká a zahraniční scéna odděleně. Ale co argumenty, co klipy a co další jména? Speciality, lahůdky a obskurity? Nejprve se podíváme na kapely roku a alba roku. Šíře je široká a výběr pestrý jako panter duhový. Naši redaktoři, po díle první následuje ten druhý.

Michal Pařízek
Kapela
Algiers - jejich rok, jednou to pochopí všichni...

Sleaford Mods - Huba nevymáchaná z Nottinghamu srovnala do latě celou Británii a půlku Evropy. Zkušení The Prodigy a Leftfield naprosto neodhadli, co to znamená, pozvat si SM na hostování, Williamson si pro sebe ukradl obě alba.

The Pop Group - takhle má vypadat návrat.

Sleater-Kinney - album vyšlo v lednu, dámy strávily na turné celý rok. Ceněné memoáry Carrie Brownstein jako bonus. Bravo.

Album
Jako vždycky je jich daleko víc, než by mělo, a to jich ještě spousta zůstala pod stolem..

Algiers – s/t - nejvýraznější debut několika posledních let, takhle jasno má málokdo.

The Pop Group – Citizen Zombie – opatrný koncertní návrat z před pár let byl podtržen vynikajícím albem. Post punk za vyučenou.

Kamasi Washington – The Epic – Jirka Špičák tomuhle albu říká easy listening a něco na tom asi bude. Ale je to fuk, Kamasi Washington se na debutu vyřádil a zdá se, že v tom bude pokračovat.

Robert Forster – Songs to Play – krásná kolekce chytrých balad, Robert Forster s alby šetří a možná je to dobře.

Sleaford Mods – Key Markets – štěkot zdivočelých psů, James Williamson je hlas současné Velké Británie, takový komentátor byl strašně potřeba.

Esmerine – Lost Voices – Esmerine nezklamali, svůj výraz nádherně posunuli a skromnější kompozice jim sluší. Chtělo by to koncert.

Low – Ones and Sixes – čistá krása

Dále pak My Disco – Severe, Richard Hawley – Hollow Meadows, The Necks – Vertigo, Sleater-Kinney – No Cities to Love, Matana Roberts - Coin Coin Chapter Three: River Run Thee, Kittchen – Kontakt, Please the Trees – Carp a ještě několik dalších...

Veronika Miksová
Kapela
Shilpa Ray, ochraptělá oduševnělost, co rve vnitřnosti
Young Fathers, živočišní kazatelé
War on Drugs, ze dna do sna

Album
The Dead Weather – Dodge and Burn
Lower Dens – Escape from Evil
Shilpa Ray – Last Year´s Savage

Veronika Mikulová
Kapela
Chci vysmeknout poklonu všem velikánům, kteří dokázali udržet svou vlastní, hitorickou laťku. Blur, Chemical Brothers, Prodigy nebo New Order - prostě mistři.

Album
Jamie Woon - Making Time - Jamie Woon překvapil, je citlivější, než kdy dřív. Making Time je chytrá, vyspělá deska s náhernou sbírkou melodií, bez jediného hluchého místa.

Jakub Peřina
Kapela
Jak to napsal Lester Bangs? "Rokenrol je o přístupu". Protomartyr na to sice na první pohled nevypadají, ale byli by i jeho nejoblíbenější rokenrolová kapela dneška.

Album
I v novém roce se vyplatí sledovat skvělé kompilace novinek, co pospolu dávají dohromady labely Sub Pop a Hardly Art.

Pavla Slezáková
Album
Sleater-Kinney - No Cities to Love
Syrový punkrockový nářez hned na začátku roku vyhladil pole všem ostatním interpretům, kteří se mu jen těžko mohli ubránit. Návrat po 10 letech jako z říše snů. Každá skladba je přeplněna citelným nadšením, energií a nepropustnou šťavnatostí. Žádné další album roku 2015 ho nepředčilo. Ave Sleater, ave Kinney.

Courtney Barnett - Sometimes I Sit and Think, Sometimes I Just Sit
Debutová deska australské ženštiny naprosto ohromila hravou garážovo-rock’n‘rollovou lehkostí. Žádných kudrlinek nebylo třeba, aby album zpřetrhalo veškeré pochybnosti o vydojených nápadech v indierockové hudbě. Nominace na cenu Grammy to jen potvrzuje.

Ibeyi - Ibeyi
Sestry narozené na Kubě, avšak sídlící v Paříži, nevymyslely nic složitého, ale jak se říká, v jednoduchosti je síla a v případě Ibeyi to platí dvojnásob. Jedinou spletitost najdeme v jazyce, kterým zpívají. Angličtinu střídají s Yorubanem, což je domorodý kubánský jazyk, o jehož zpěvnosti není pochyb. Album přitahuje nejenom svojí jednoduchostí, podmanivými tóny, ale i citem pro rytmičnost.

Shaqualyck
Kapela
Blur – nekorunovaní králové britpopu jsou definitivně zpět, navíc s parádní "zmrzlinovou" deskou The Magic Whip, která vznikla spíš náhodou během vynucené pauzy na šňůře po Asii. Nechť jim znovunalezené přátelství i láska k muzice vydrží. Na nové Gorillaz se těšíme všichni, krom toho Albarn loni dokázal, že umí i sólo, Coxon zrovna tak, jenže "This is a place to come to, or well, it was I know a hot spot crossing on the guillotine..."

Duran Duran – před nestárnoucími kumpány Simona LeBona nebylo letos úniku. Nejdřív album Paper Gods, chvíli na to britská komedie Man Up a nakonec společný výstup s Eagles of Death Metal, kteří si na desku Zipper Down vypůjčili duranovskou klasiku Save a Prayer. Kdepak důchod, Wild Boys mají sil na rozdávání.

The Dead Weather – chvála superskupinám, chvála neúnavnému Whiteovi i dráždivému blues z té nejšpinavější garáže v Nashvillu. Nahrávka Dodge and Burn je toho nejpádnějším důkazem.

Album
Swervedriver – I Wasn´t Born to Lose You - Nejlepší kytarovka současnosti. Legrační je, že ji nemá na svědomí žádná parta mladých a neklidných, nýbrž shoegazingem protřelí veteráni z Velké Británie.

Please the Trees – Carp - Deska zajímavá stejně jako příběh jejího vzniku. Syrový zvuk, rozervané melodie, neskutečný drajv.

Faith No More – Sol Invictus - Kdyby se Patton a spol. na další nahrávku vybodli, nikdo by ani nepípnul, s jejich zasloužilou reputací a košatou diskografií mohli křižovat světem na věky věků. Naštěstí odmítli být za hamižné pohůnky rockové nostalgie, kousli se a výsledek předčil veškerá očekávání. Deska nemá slabého místa, naopak, každá z devíti precizně vysoustružených skladeb se honosí parametry regulérního hitu. Krom toho, nikdo neumí vyzpívat "motherfucker" jako Mike Patton.

Jakub Šíma
Kapela
Social Experiment – Letošek přenesl pozornost zpátky k jazzu a Social Experiment dokázal inovativně a citlivě čerpat z dědictví hudebních předchůdců i chicagské současnosti. I Chance the Rapper se upozadil a kolektivní pojetí přineslo plody. Zn.: vysoká duševní výhřevnost.

Brainfeeder Records – Nejvýraznějším hráčem jazzové renesance v černé hudbě byl ale letos kolektiv Brainfeeder. Flying Lotus měl velký vliv na novou desku Kendricka Lamara, Kamasi Washington vydal opulentní desku Epic a beatové hlavy z LA udávají nejen tóninu budoucnosti, ale umí se koukat i za sebe.

Awful Records – Na hranici sebeparodie, jako celá nová atlantská vlna. A stejně jako u ostatních (Young Thug, Cash Money label) je i tady potenciál spíš virální než hudební. Ale zatím jim to šlape.

Album
Kendrick Lamar – To Pimp a Butterfly
Je pravda, že o tomhle albu se víc psalo a mluvilo, než se skutečně poslouchalo. Dopadl jsem stejně, ale po zjednání nápravy a opětovném poslechu jsem stejně došel k závěru, že slova o výjimečnosti jsou na místě. V afroamerickém kontextu, i tom obecně hudebním.

Vince Staples – Summertime 06
Vince Staples budil zájem už několika předešlými EP, ale naplno to rozbalil až na albové prvotině. Noireová zpodobnění, drogové příběhy, pouliční sondy a sociální ohled. To vše podáno s origininální flow a chytlavými beaty. Nejmilejší letošní překvapení.

Earl Sweatshirt - I Don't Like Shit, I Don't Go Outside
U předchozí desky Doris mě taky napadala noireová přirovnání. Ta jsou pryč. Nová deska je čistá deprese, superpomalý přednes s důraznou dikcí, pohledy do rozdrásaného nitra, které se nechce pouštět z bezpečí vlastního úkrytu a hluboká melancholie. Člověk na něj musí mít náladu, ale já ji většinou měl.

Jakub Šponer
Kapela
Tame Impala - Jednoznačně. Bez debat. Parker. Vizionář.

Album
Wilco - Star Wars
Tame Impala - Currents
Mac Demarco - Another One
Tame Impala jsou letos jasná volba všech, na Wilco se k hanbě hudební kritiky úplně zapomnělo. Mac je životní jistota, co nikdy nezklame.

Karel Veselý
Kapela
Drake – 381 přehrání podle Last.fm
Sufjan Stevens – 268 přehrání podle Last.fm
Future – 220 přehrání podle Last.fm

Album
Future – DS2
Deafheaven – New Bermuda
Sufjan Stevens – Carrie & Lowell

WAGHiSS666
Kapela
Kalle - láska
HANBA - čest
Dáša Fon Fľaša - bratrství

Album
Please the Trees - C /\ r p
Kyklos Galaktikos – Mezi lovci mezer
Retarded Fish – II
Blur – The Magic Whip
Trůn je obsazen. Loni Damon, letos Blur, vyhlížím Gorillaz. Klaním se.

ΛRCHETYPE – Beacon
You're not lost, You just haven’t been found.
Stray from the Path – Subliminal Criminals
Hopsahejsa.

Woko
Kapela
Loma Prieta - Všechno, co letos vypustili ven, nemělo chybu.
Rosetta - Nově jako pětice se vydali do nových vod čistých vokálů, a znovu z vlastních peněz vydali novinku Quintessential Ephemera. Dva týdny visela na předním místech Bandcampu.
Mylets - Je to jeden stydlivej kluk, co dělá lepší a nápaditější hudbu než početné ansámbly s kamióny nástrojů a vybavení. Arizona je jedna z nejlepších desek roku 2015.

Album
Loma Prieta – Self Portrait
Album, které si pouštím, když už nevím coby, album, které si vemu na opuštěný ostrov, album, které si s sebou vemu do hrobu. Nemá jediné slabé místo.

Deafheaven – New Bermuda
Hrozně jsem si přál, aby nová deska Deafheaven vytřela zrak všem těm, kteří tvrdili, jak to jsou jenom pozéři a že jsou živi jen z uznání hipsterů. A New Bermuda musela všem těmhle lidem zavřít pusu.

Wavves – V
Nejletnější deska. Nemůžu se dočkat prvního slunce, abych mohl V začít zase s plnou parádou točit v přehrávači.

Blueskin
Kapela
Jiří Burian - Je sice jen jeden, jeho tvůrčí energie ale vydá za celou kapelu. Kromě toho, že se podílel na desce svého otce, produkoval album svého dlouholetého parťáka Tadeáše Haagera. Sám pak vydal výbornou desku svého alter ega Kapitán Demo, která dokázala, že nejde jen o nějaký srandaprojekt na jedno použití. Letošní rok byl prostě rokem Jiřího Buriana a leccos naznačuje, že o něm uslyšíme i v roce příštím.

DJ Schwa - Šváčka, jak se Michalovi Růžičkovi důvěrně říká, jsem vybral jako zástupce těch, kteří mají lví podíl na renesanci tuzemské taneční scény. Spolu s Fattym M a Lumierem pořádá sérii warehouse parties Komiks, na které vozí prvotřídní jména elektronické taneční hudby (naposledy třeba Derricka Maye). Nejsou jediní, stejně tak zaslouží zmínku party kolem akcí, pořádaných pod hlavičkami Polygon, City Surfer a mnohé další.

Eagles of Death Metal - Bylo by nefér nezmínit ve výroční anketě kapelu, které chlapíci z Daeš udělali nejbizarnější promo v dějinách populární hudby. Snad to bylo na hodně dlouhou dobu naposled, co jsme o nějaké kapele slýchali v hlavních zpravodajských relacích v takových souvislostech.

Album
ALSO - Second Storey & Appleblim present ALSO
... protože jde o album, které se vzpírá existujícím kategoriím, aniž by si bralo posluchače za rukojmí, jak je to u podobné experimentální či „leftfield“ elektroniky časté (Untold, Pearson Sound, Objekt).

Conforce - Presentism
... protože se tohle techno nerochní ve své vlastní důležitosti a navíc je to asi nejemocionálnější elektronické album, jaké jsem letos slyšel.

Kapitán Demo: Okamžitě odejdi do svého pokoje a vrať se, až budeš normální
... protože zábavnější (po všech stránkách) desku u nás letos nikdo nenatočil.

Zdeněk Malinský
Alba
Chelsea Wolfe - Abyss
Jana Kirschner - Moruša čierna - mnapůl, protože 2014 CD, ale vinyl až 2015
Slayer - Repentless
Puscifer - Money $hot

Viktor Palák
Kapela
Lightning Bolt - Životabudič v každé situaci.
Steve von Till - Připomenutí, že je třeba se zastavit.
The Body - Vítaná trýzeň v každé situaci.

Album
Leviathan – Scar Sighted
Black metal ve své nejživotnější formě. Agresivní, proměnlivý, v kontaktu s posluchačem.

Destroyer – Poison Season
Retro nádech tomu odpárat nelze, obrazy New Yorku let šedesátých vyskakují okamžitě. Přesto ta deska nezní anachronicky.

Kittchen – Kontakt
Hudební výjevy ze Sudet nabývají na frekvenci, nálada krajů s potemnělou pamětí vyznívá nejlépe v podání Jakuba a Tomáše.