redakce | Články / Sloupky/Blogy | 09.01.2017
Nejlepší songy, nejznamenitější koncerty a nejchutnější festivaly roku 2016. Podle redaktorů Full Moonu. Jak spolu souvisí David Stypka a Master´s Hammer? Jsou věci mezi nebem a zemí.
Akana
Song
Bez dlouhého přemýšlení, co se mi nejdřív vybaví. Čili songy nikoli nutně nejlepší, ale hlavně takové, které mi nejvíc utkvěly:
David Bowie – Blackstar - Monumentální sbohem, obzvlášť ve spojení s klipem.
PJ Harvey – The Ministry of Defence - Melodie sborového refrénu je vyloženě “haunting”, ačkoli The Wheel zase fungovala líp naživo.
Barry Adamson – Come Away - Nick Cave už dnes skládá jinak, Fatal Shore jsou minulost, proto jsem rád, že tenhle typ balad ještě nevymřel.
Priessnitz – Ponedělí - Nejen hitový potenciál, ale taky působivá příběhová zkratka.
David Stypka – Vrány taky - Takhle dobré poprockové písně jsem u nás naposledy slyšel snad od Oskara Petra.
Master's Hammer – Maso z kosmu - S tímhle legendárním zjevením jsem se pořádně střetnul až teď, ovšem střetnutí je to nezapomenutelné.
Koncert/festival
Mezi fesťáky je pro mě situace už léta stejná: bez váhání Respect Festival. Na posledním ročníku zazářili především Hudaki Village Band, Mahmoud Ahmed nebo Zuco 103. Vybírat z jednotlivých koncertů je těžší, úroveň těch mnou navštívených byla vyrovnaná, ale Swans v Arše byli přeci jen unikátní. Však to bylo poprvé.
Jakub Béreš
Song
Anohni - Dron Bomb Me - „Tančit, a přitom mít slzy v očích.“ Tady je každé další slovo zbytečné, některé věci se musí prožit.
Solange – Don’t Tuch My Hair feat. Sampha - Nic tak estetického, vkusného a krásného jsem ještě neslyšel.
Big Baby D.R.A.M. - Broccoli feat. Lil Yachty
Lil Yachty - Minnesota ft. Quavo, Skippa da Flippa
Nejchytlavější songy minulého roku, které mi instantně vytvořili úsměv na tváři a dobrou náladu. Tohle občas stačí.
Koncert/festival
Nejlepším festivalem byla Pohoda. Ze všech masových cz/sk festivalů totiž jako jediná nabídla opravdu pestrý výběr účinkujících a dokázala zabavit ve tři odpoledne i ve tři ráno. Není náhoda, že plno mých nejlepších koncertů se odehrálo právě tam (James Blake, Sigur Rós, Savages, Nina Kraviz). Ten nejsilnější zážitek však přišel o pár dnů dříve v areálu festivalu Rock for People, když Saul Williams seskočil mezi lidi a z centimetrové vzdálenosti zpíval a repoval o dronech a heckování všech států i myslí. Ty vole, z toho mám husí kůži ještě teď!
Blueskin
Song
Phantogram - You Don't Get Me High Anymore - Když ještě vycházel Rejžák, tak jsme se o tuhle skladbu celkem pohádali, mě ale pořád baví. Asi že je to taková momentka jasně definovaného momentu v mezilidském vztahu. “Used to take one/Now it takes four/You don't get me high anymore.” Sorry, holka, už mě tolik nebereš. I to byl, aspoň pro mě, rok 2016.
Massive Attack feat. Tricky & 3D - Take It There - Poslední album Massive Attack bylo celkem zklamáním, o to víc mě potěšil jejich letošní dvoudílný návrat. Z prvního EP Ritual Spirit se mi pak nejvíc pod kůži zadřela tahle nádhera, která zní trochu jako kdyby se The Cure dali na trip-hop.
Funki Porcini - Oh Daddy - Od té doby, co James Braddell přestal vydávat na Ninja Tune, je jeho produkce poněkud skrytá. V případě desky Conservative Apocalypse je to rozhodně škoda - jde o ambientní majstrštyk, jakých se do roka rodí jen pár a tahle skladba s nasamplovaným vrtulníkem a mužským hlasem deklamujícím “oh daddy!” na něm patří k nejlepším.
Koncert/festival
Aus Music Takeover, MeetFactory, Praha - Klubová noc Kinetic patří k nejlépe kurátorovaným u nás. Na díl, na kterém se představili zástupci labelu Aus a uzavírání Meetfactory v sedm ráno po výborném setu Youandewan, budu ještě dlouho vzpomínat.
Objekt @ NEONE - Je pět ráno a festival Lunchmeat už vystřílel většinu munice. Co uděláte? Když v NEONE začíná hrát Objekt, je odpověď jasná. Takové soustředění kombinované s lehkostí a zručností se za gramofony jen tak nevidí! Navíc prý vydržel desky pouštět skoro až do poledne.
Underworld @ Colours Of Ostrava - Nečekaně silný a jen trochu nostalgický zážitek. Ideální tečka za letošními propršenými Colours.
David Čajčík
Song
Nicolas Jaar – The Governor - Jaar v jménu tance! Subtilní groove zůstává v pozadí skoro-rapu až do posledního okamžiku. And it’s alright!
Oathbreaker – Second Son of R. - Nejintenzivnější track post-blacku od Sunbathera a po delší době přesvědčivý důkaz trvající relevance žánru. Body plus za upsání se Red Bullu a implicitní fuck off pokrytecké wannabe hardcore scéně.
Russian Circles - Vorel - Pojmenovávat ty nejlepší skladby po českých osobnostech se pro ruská kola stala už jakási tradice. Z nové desky Guidance Vorel vyčnívá a ukazují to nejen čísla na Spotify nebo reakce na skvělém pražském koncertě.
Koncert/festival
Pohoda festival - Pohoda není na hradě, v pevnosti, na ostrově, na horách, na poušti, u moře, v amfiteátru, v parku ani ve městě. Přesto „nudný“ trávník plochého trenčianského letiska hostí pro mnoho lidí jejich nejlepší tři dny v roce. Včetně mě.
Savages - LeGuessWho?, Belgie - Stále mi zní v hlavě I Adore Life a stále cítím život. Stále vidím Jehnny Beth, jak natahuje ruce. Koncert roku.
Gojira - Brutal Assault, Jaroměř - Na Metalsucks vyšel letos článek s analýzou, proč už žádná metalová kapela nedosáhne velikosti Metallicy. Ta si svou nudou na LP zatloukla v roce 2016 další hřebíček do své rakve. Pokud by si ji někdo zasloužil překonat, tak je to stoprocentně Gojira.
Martin Kozumplík
Song
David Bowie – Lazarus – Odcházení se vztyčenou hlavou, drtící emoce.
Anohni – 4 Degrees – Nepamatuji si jinou angažovanou skladbu, která by mě nezačala brzy lézt na nervy, výjimečně naléhavá.
Marissa Nadler – Janie in Love – největší perla ze skvostného alba, temná holčičí hymna.
Koncert/festival
Lush - Primavera Sound, Barcelona – Splněný sen, holkám to šlape jak za mlada.
Converge - Blood Moon - Roadburn, Tilburg – Koncertní set poskládaný z melodických skladeb spíše středního tempa, za mikrofonem Chelsea Wolfe a Steve Von Till, kytarová výpomoc Steven Brodsky. Úplně nový rozměr hardcorového buldozeru.
Slim Cessna´s Auto Club – Kabinet Múz, Brno – Pekelný set pro zasvěcené, z žádného jiného koncertu jsem letos nelezl po čtyřech.
Jiří Akka Emaque
Song
Pet Shop Boys - Dictator Decides - Jasně jasně, nejlepší song roku napsali angličtí strejdové nad hudebním hrobem. Ale tenhle song je jako být na italské diskošce osmdesátých let, která se omylem přesunula v časoprostorovém kontinuu do roku 1945. Tam paříte s Mussolinim, kterej nadranej nad ránem zpytuje svědomí, do toho mu DJ pouští house za sborových výkřiků Černých košil a nakonec se připojí slavná italská operní zpěvačka. A padají taková slova jako: I'd rather that you didn't shoot me, but I'd quite understand if you did nebo If you get rid of me, we can all be free! A vůbec to celý zní jako závěrečná řeč Charlie Chaplina v Diktátorovi. Je to silný a je v tom naděje.
The Avalanches – Frankie Sinatra - Používat místo basy trombón naposledy napadlo Kida Koalu v projektu Lovage, taky nás oblažoval v balkánských rytmech dechna na debutu domácích Traband. Tady ale podkládá rapovou flow a bizarní refrén. Skvělá volba, která skvěle šlape! Ve spojení s psychedelickým videoklipem jasná jednička roku.
Leonard Cohen – You Want It Darker - Stejně jako David Bowie si i Leonard Cohen napsal vlastní requiem. Už z prvních tónů mrazí a pohřební nálada z celé skladby doslova kape. Navíc vyčnívá ze zbytku desky přidanou elektronikou. Ženské sbory, Cohenův smířený přednes a fatální zvolání v hebrejštině „Hineini, hineini“ neboli „Zde jsem“ se nese až k nebeským branám. Jako by tím říkal: Zde jsem, pane, vezmi si mě, jsem připraven.
Koncert/festival
LVMEN + Nod Nod – CESTA, Tábor - Návrat okultních mistrů prostě nešlo minout. Co na tom, že brutální rifařina Nod Nod noiseový setlist LVMEN lehce trumfla. Někdo se vrací a někdo jde dál.
Vojta Chmelík
Song
David Bowie – Blackstar - Geniální skladba, husí kůže při každém poslechu.
Omar Rodríguez-López - To Kill a Chi Chi - Pokud si chcete z první dvanáctky alb, které letos vydal, poslechnout jednu píseň, poslechněte si tuhle. U mě jela na repeat.
Sin Fang ft. Jónsi – Candyland - Můj soundtrack k loučení se s Prahou. I can feel the love of those who are not physically around me. Islanďanům to spolu moc krásně zní.
Plus: Chairlift - Ch-Ching, Warrior (Aurora), You Don't Get Me High Anymore (Phantogram), Burn The Witch (Radiohead), Into Eternity (Syd Arthur), 4 Degrees (Anohni), Encore (Red Hot Chili Peppers), Stormbending (Devin Townsend Project) a další.
Koncert/festival
At the Drive-In, Columbiahalle, Berlín - Nechat se převálcovat hudbou i davem a po koncertech The Mars Volta a Antemasque si odškrtnout poslední z kapel s ústředním duem Omar Rodríguez-López a Cedric Bixler-Zavala.
Iggy Pop, Metronome festival, Praha - Legenda, která nepotřebuje těžit ze svého statusu. I přes předčasné ukončení kvůli bouřce jeden z nej koncertů roku.
Anohni, Colours of Ostrava - Využít umění pro sdělení poselství a vzdát se pódiového ega ve prospěch zdůraznění jeho dopadu, obrovsky silný zážitek.
Jakub Šilhavík
Song
Iggy Pop - Gardenia - Charisma Iggyho Popa roste s každou další vráskou vepsanou do jeho tváře a textařské obraty typu "Alone in the cheap motel/ By the highway to hell/ America's greatest living poet/ Was ogling you all night", které byste jiným zpěvákům s chutí omlátily o hlavu, přináší čirou extázi.
Dinosaur Jr. - Left/Right - Strojově přesná souhra jednotlivých nástrojů a kovově chladný zvuk vytváří dokonale bezútěšnou atmosféru, kterou protíná emocemi nabitý vokál a akustická mezihra v okamžiku, kdy už je všechna naděje téměř ztracena. Hlavní songwriter J Mascis snad promine, ale ten nejlepší okamžik na novince Dinosaur Jr. si připsal Lou Barlow.
Selector Dub Narcotic - Hotter Than Hott - Průkopník DIY Calvin Johnson zahodil kytaru, vrhnul se do víru taneční hudby a výsledkem je melodie, kterou jenom těžko vymažete z hlavy. Guilty pleasure? Ano, prosím!
Koncert/festival
Iggy Pop - Metronome Festival, Praha - Na prahu sedmdesátky Iggy Pop předvedl živelný výkon a znovu dokázal, že datum narození je pouhé číslo. Jeho bezmezné nadšení pro hudbu se okamžitě přeneslo na návštěvníky a nikdo si pomalu ani nevšiml, že namísto hvězdné sestavy, která stála za výtečnou novinkou Post Pop Depression, mu kryla záda víceméně anonymní doprovodná kapela.
Jozef van Wissem - PRAHA, Brno - Živému vystoupení Jozefa van Wissema jsem se dlouho nepochopitelně vyhýbal a následně zažil příjemné překvapení. Naprosto pohlcují zážitek, skromné vystupování, nadšené publikum a nekonečné vlny přídavků.
Sun Kil Moon – Lucerna Music Bar, Praha - Dlouhé čekání na pražskou premiéru Sun Kil Moon se vyplatilo, o pověstné mrazení v zádech nebyla nouze a to si Mark Kozelek nechal ještě plno pomyslných trumfů v rukávu.
Jakub Koumar
Song
Car Seat Headrest – Drunk Drivers/Killer Whales - Jeden by si myslel, že indie rock už je v pánu, jenže to by nesměli Car Seat Headrest natočit jednu ze svých nejlepších desek. Drunk Drivers/Killer Whales má všechno, co má pořádný indie rock mít - ležérnost, nařvané a ne zrovna čisté kytary, rozchrchlaný hlas, nezapomenutelnou melodii a floutky tak hubené, až se jim kolena pod kytarou prohýbají.
Clams Casino – Ghost in a Kiss - Ghost in a Kiss je skvělá elektronická a klavírní skladba s mohutným beatem louskajícím lebku jako skořápku a hloubkou, že na dno nedohlédnete. Ve skutečnosti je ale tím nejsilnějším nástrojem hlas. Toho se ujal Samuel Thomson Herring z Future Islands, jehož uhrančivý témbr se z mysli jen tak nevymotá.
Touché Amore – Skyscraper - Čert vem složitosti. V jednoduchosti je krása. Touché Amoré ukazují, jak se má zacházet s gradací. Intro, riff, refrén, sloka, gradace, křik, exploze, konec. Klip, v němž Jeremy Bolm jezdí s prázdným invalidním vozíčkem po New Yorku, což je vzpomínka na zemřelou matku, kterou před smrtí vozil městem, aby spatřila vysněné mrakodrapy, je jen třešničkou na dortu.
Koncert/festival
Explosions in the Sky - Roxy, Praha - Asi většina návštěvníků texaské postrockové legendy očekávala hodně a dostala hodně. Explosions in the Sky zahráli skvělý set s vynikajícím zvukem, ale i vynikající světelnou show, přičemž ani jednou nevzbudili dojem, že tady jde o něco víc než o hudbu.
Sun Kil Moon - Lucerna Music Bar, Praha - Mark Kozelek v České republice už byla událost sama o sobě. Je nakonec docela jedno, že na kytaru tolik nehrál nebo že se úplně nepovedl přídavek. Sun Kil Moon poprvé zavítali do našich končin a šlo o překvapivý set pod taktovkou frontmana, který bezezbytku splnil svou netaktní a prostořekou prestiž z posledních let. Žádné smutnění v publiku a už vůbec ne na stagi. A když je zážitek neočekávaný, je to kolikrát lepší než dostat to, co jsme si vysnili. V tomto případě určitě.
Jozef Van Wissem - Mezinárodní festival dokumentárních filmů, Jihlava - Zaposlouchat se v gotickém, architektonicky čistém chrámu do postminimalistické loutny nebyl zážitek jen pro návštěvníky, ale i pro samotného dvorního skladatele Jima Jarmusche. Promrzlý svatostánek zaplnily jeho rychlé, ale i opatrné a křehké melodie a pomohly tak jednomu z nejsilnějších hudebních zážitků jihlavského festivalu dokumentárních filmů.
Veronika Kubanková
Song
Emma Ruth Rundle - Real Big Sky
Ital Tek – Jenova
Explosions In The Sky - Disintegration Anxiety
Gidge - Huldra (staré, ale jaré)
Koncert/festival
Hradby Samoty
NEXT Advanced Music Festival
redakce 22.12.2024
Dá se u nich rekapitulovat celý rok, stejně jako celý život, můžete být trudní a veselí a nejlíp všechno najednou.
Michal Pařízek 13.12.2024
Nikol Bóková vydává svoje Feathers zítra, dneska večer na Radiu 1 si dáme jednu ve světové premiéře. Feathers, peříčka.
Minka Dočkalová 12.12.2024
Hra o čtyřech hercích není pro divadelní uskupení Bazmek entertainment nic neobvyklého, prvek interaktivity mě děsil jen zpola, i když LARPy spíš nemusím.
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.