Akana | Články / Recenze | 08.04.2013
Nikdo nemůže šokovat věčně, dokonce ani Mike Patton. Možná jsme si až příliš zvykli, že každý další kousek tohoto vysoce inteligentního pošuka bude nevyzpytatelně jiný a extrémní. Čtvrté album jeho formace Tomahawk takové není, ale nemusíme nad ním proto zívat. V porovnání s naprostou většinou rockových spolků se jedná pořád o mimořádně nápaditou, originální a dobrodružnou kolekci, která pakliže obsahuje nějaká klišé, jsou to spíš taková, která vymyslel sám Patton a teď s nimi eklektickým, ale stále svěžím způsobem pracuje. Nejde o bezbřehé experimentování (k tomu Tomahawk stejně nikdy nesloužili), ale je tu cítit jistá ruka člověka, který ví, co chce. Oddfellows může být signálem, že Patton přechází od extenzivního k intenzivnímu hospodaření, tedy že kultivuje už obdělané, ale to v jeho případě znamená pořád zatraceně vysoké výnosy.
Mike Patton a jeho kumpáni se probírají bohatým archivem výrazových poloh nejen ze své předchozí tvorby, ale i z jiných šéfových projektů. Jeho nejslavnější štaci, tedy Faith No More, připomenou úderně rockové palby jako Stone Letter (ta má podobně přímočarý tah jako svého času Digging the Grave), South Paw nebo Typhoon, ulítlé divočiny typu Rise Up Dirty Waters odkazují k Mr. Bungle, hororově zlověstné zpomalovačky (A Thousand Eyes, I Can Almost See Them, Baby Let’s Play) zase mají něco z fantomasovských „režisérských sestřihů“ a celé je to v uvážlivém množství špikované popovými melodiemi.
Je to jistě jedna z nejpřístupnějších a nejtradičněji rockových desek Pattonovy post-FNM kariéry. Ten, kdo chce být zas a znovu překvapován, tu zřejmě nedojde ukojení. Ale odmávnout album Oddfellows jako obyčejný bigbít rozhodně nelze. Na to je až příliš pattonovsky proměnlivé, nadstylové a propracované. Sice poměrně bezpečné, ale stále vysoko nad běžným standardem.
Tomahawk – Oddfellows (Ipecac Recordings, 2013)
www.myspace.com/tomahawkofficial
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).