mArcElkrIz | Články / Recenze | 23.01.2013
Je úplně jedno, kdy do téhle sféry vstoupíte. Kdy si necháte vpustit do krevního oběhu slastnou uklidňující látku. Rozpouští se pozvolna, nesráží se a nezabíjí. Matky se o vás nemusí bát – tentokrát není ani generačně děsivá, bizarní a, nedej bože, návyková. Kdykoli lze vstoupit a kdykoli zmizet. Protentokrát... Už s první dávkou je zřejmé, že máme co do činění s esencí vše prostupujícího klidu, iluze zmrazeného času a s definitivním úklidem toho nehmotného v našich tělesných schránkách. Čirá energie. Enorgie.
Jasně, Eno byl na svojí cestě pojmenován i věnčen nejrůznějšími nálepkami a tituly. Potloukal se od progrese přes ambient až k popovým frekvencím. V rozličných koncentracích a s rozdílným dopadem. Odpadu minimum. Opojení širokých mas s dlouhodobými následky tu však bylo několikrát. Stejně jako uklidňující a enorgetické dávky v přátelských a kolegiálních kruzích (ano, opět enorgie). Aktuálně přichází s čistícím albem - stopáží je daleko za běžnou stravitelností, hranice samostatných tracků je možné zpozorovat pouze při maximálním soustředění (a i tak zcela nepodstatné), zapamatovatelnost motivů je nahrazena potřebou proniknout do atmosféry. Stejně tak můžete rezignovat na rozpoznání použitých nástrojů, přístrojů a strojů. Důležitá je pohlcující atmosféra oproštěná od jakýchkoli ruchů a skvrn, tvarově, časově i prostorem neohraničená, s krystalicky čistým a do detailů přehledným zvukem.
Celá deska je o tom, že buď vstoupíte, či nikoli. Časově je rozdělené do čtyř částí (to jen pro úplnost), upředených z šumivě bublajícího pozadí syntetických i analogových zvuků bez znatelných vybočení (dobře izolovaný prostor zbavený jakýchkoli nečistot). V popředí je pouze zvuk elektrického piana – několik letmých tónů dává velmi pozvolna obraz konkrétního motivu. Záleží na vás a okamžiku střetu, jestli se necháte nést, nebo se zašklebíte a zůstanete nad věcí.
Pro milovníky stručných shrnutí a zadnic recenzí: zvukově a náladově dotažené album, bez písní či vrytelných melodií, bez známek progrese či agrese. Esence klidu. Pro ty, co se umí vytrhnout z kvapu času, pro ty možná až enorgasmické...
Brian Eno – Lux (Warp, 2012)
www.brian-eno.net/lux
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.