Články / Recenze

Banda: Řezníkův pes Teror a Číča z Hustých týpků vaří dort

Banda: Řezníkův pes Teror a Číča z Hustých týpků vaří dort

apx | Články / Recenze | 07.09.2013

V roce 1995 vydal Marvel Comics speciál nazvaný Punisher Kills the Marvel Universe, ve kterém Frank Castle postupně sejme všechny superhrdiny a superzločince, co jich na světě je. O dekádu později otevírá jeho autor Garth Ennis novou sérii, nazvanou The Boys, hlavní postavou Billyho Řezníka v parku, pohledem na nebe s letícím superhrdinou a hláškou: „Já tě dostanu, kurva. Pičusi jeden.“ Podobnost Řezníka a Punishera je neúmyslná a náhodná. Všechny postavy a události jsou smyšlené. Komiks obsahuje sprostá slova. A bude to prý bolet.

V češtině začínají The Boys vycházet letos pod názvem Banda a dosud se ve dvou svazcích dostalo na příběhy Karty jsou rozdaný, Červená, Nakládačka a Skvostná pětiletka. Ucelenými částmi se volně vine hlavní linka série (celkem 72 sešitů, resp. tucet paperbacků): skupina pěti „agentů“ CIA – Billy Řezník, Hughík, Mateřský mlíko, Francouz a Ženská – mají za úkol balancovat svět superhrdinů (v době, kdy je jich na světě jako máku a mají status celebrit) a dohlédnout, „aby si supráci moc nevyskakovali“. Což znamená řešit různé hádanky, průšvihy a zločiny, hrdiny hlídat a usměrňovat – a občas jim dát přes držku, případně je rovnout „smáznout“. Garth Ennis odpovídá velmi svérázně a po svém na otázku Kdo hlídá hlídače?, kterou dva tisíce let před zakladatelem anti-hrdinského komiksového žánru Alanem Moorem položil římský básník Juvenalis.

Na pomoc si Ennis přizval ilustrátora Daricka Robertsona (Transmetropolitan) a cynická přisprostlá satira dostála přiléhavé, detailní klasické kresbě, která drzosti dialogů nezůstává nic dlužná. Nejlepším doporučením komiksu Banda budiž fakt, že jejich autory původní vydavatel Wildstorm (imprint DC) vyhodil po šesti číslech s obavou, že by mohli poškodit dobré jméno hrdinů a dobré prodeje hrdinských komiksů. Není divu; už v druhé knize vychází najevo, je Technorytíř je deviant („Pane doktore... Já prostě všechno vomrdám.“) a jeho bývalý sidekick Švihák vrah. Jakkoliv prostě a jasně to vypadá napsané, chytat se v průběhu palby akce a dialogů může být občas oříšek.

Bandu je potřeba brát s velkou nadsázkou, hodně vtipů je přes čáru, jemnější povahy vyděsí krvavé násilí a explicitní sex - třeba když šéf superhrdinského týmu Seven zařve na rekrutku Hvězdičku „Vykuř mi ho!“, zatímco čtenáři se do paměti nesmazatelně vryje jeho chlupatá zadnice a vyděšený výraz blonďaté superdívky. O zesměšňování supráků už řeč byla (členové skupiny Hustý týpci se jmenují Kanónfurt, Kokotec, Machrus nebo Boreček a v zásadě jde o retardy s nadpřirozenými schopnostmi, v Rusku se setkáváme s komunistickým ex-superhrdinou Párkem lásky, kterému po navlečení pracovního overalu přetékají všechny špeky a, ano, monstrpenis končí jen kousek nad kolenem), ale nejbizarněji z toho vychází členové samotného týmu Banda, zejména pak Frantík, šílený schizofrenik, a Ženská, němá psychopatka. Hughíkovi, jedinému „normálnímu“, stál předlohou britský herec Simon Pegg. Když to vezmeme kolem a kolem, připomíná expozice komiksu klasické „Řezníkův pes Teror a Číča z Hustých týpků vaří dort“. A ten dort, světě div se, chutná po chili.

Banda tvrdí, že to bude bolet. A kryptonit vás tentokrát nezachrání.

Info

Garth Ennis – Darick Robertson
Banda 1: Karty jsou rozdaný, přel. Darek Šmíd, BB/art 2013
Banda 2: Nakládačka, přel. Darek Šmíd, BB/art 2013

www.bbart.cz/katalog.asp?id=2793
www.bbart.cz/katalog.asp?id=2881
www.garthennis.net

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Úprimná láska k hudbe (Alfie Templeman)

Jakub Veselý 21.11.2024

Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.

Spojit žánry a vysvobodit z melancholie (Jiný metro)

Magdalena Fendrychová 11.11.2024

Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.

Pořád překvapivý soundscape (The Necks)

Žofie Křížková 05.11.2024

Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.

Románek pozdního léta (Julia-Sophie)

Sára Prostějovská 28.10.2024

Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.

Rod se i přes nesnáze podařilo zachovat... (Rod Draka, druhá série)

Šimon Žáček 28.10.2024

Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?

Inšpiratívna periférna osmóza (JAMA 2024)

Lea Valentová 25.10.2024

Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.

Dekonštruovať tradície (Nathan Bowles Trio)

Michal Berec 05.10.2024

Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.

Ďalší výlet dovnútra (Kee Avil)

Richard Michalik 31.08.2024

Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).

Nádej na vyslobodenie emócií z masy chladného betónu (Jack the Hipper)

Jakub Veselý 30.08.2024

Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.

Kluci od velkých jezer z Ohia objevili svět (Cloud Nothings)

David Stoklas 27.08.2024

Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace