Banda: Řezníkův pes Teror a Číča z Hustých týpků vaří dort

V roce 1995 vydal Marvel Comics speciál nazvaný Punisher Kills the Marvel Universe, ve kterém Frank Castle postupně sejme všechny superhrdiny a superzločince, co jich na světě je. O dekádu později otevírá jeho autor Garth Ennis novou sérii, nazvanou The Boys, hlavní postavou Billyho Řezníka v parku, pohledem na nebe s letícím superhrdinou a hláškou: „Já tě dostanu, kurva. Pičusi jeden.“ Podobnost Řezníka a Punishera je neúmyslná a náhodná. Všechny postavy a události jsou smyšlené. Komiks obsahuje sprostá slova. A bude to prý bolet.

V češtině začínají The Boys vycházet letos pod názvem Banda a dosud se ve dvou svazcích dostalo na příběhy Karty jsou rozdaný, Červená, Nakládačka a Skvostná pětiletka. Ucelenými částmi se volně vine hlavní linka série (celkem 72 sešitů, resp. tucet paperbacků): skupina pěti „agentů“ CIA – Billy Řezník, Hughík, Mateřský mlíko, Francouz a Ženská – mají za úkol balancovat svět superhrdinů (v době, kdy je jich na světě jako máku a mají status celebrit) a dohlédnout, „aby si supráci moc nevyskakovali“. Což znamená řešit různé hádanky, průšvihy a zločiny, hrdiny hlídat a usměrňovat – a občas jim dát přes držku, případně je rovnout „smáznout“. Garth Ennis odpovídá velmi svérázně a po svém na otázku Kdo hlídá hlídače?, kterou dva tisíce let před zakladatelem anti-hrdinského komiksového žánru Alanem Moorem položil římský básník Juvenalis.

Na pomoc si Ennis přizval ilustrátora Daricka Robertsona (Transmetropolitan) a cynická přisprostlá satira dostála přiléhavé, detailní klasické kresbě, která drzosti dialogů nezůstává nic dlužná. Nejlepším doporučením komiksu Banda budiž fakt, že jejich autory původní vydavatel Wildstorm (imprint DC) vyhodil po šesti číslech s obavou, že by mohli poškodit dobré jméno hrdinů a dobré prodeje hrdinských komiksů. Není divu; už v druhé knize vychází najevo, je Technorytíř je deviant („Pane doktore... Já prostě všechno vomrdám.“) a jeho bývalý sidekick Švihák vrah. Jakkoliv prostě a jasně to vypadá napsané, chytat se v průběhu palby akce a dialogů může být občas oříšek.

Bandu je potřeba brát s velkou nadsázkou, hodně vtipů je přes čáru, jemnější povahy vyděsí krvavé násilí a explicitní sex - třeba když šéf superhrdinského týmu Seven zařve na rekrutku Hvězdičku „Vykuř mi ho!“, zatímco čtenáři se do paměti nesmazatelně vryje jeho chlupatá zadnice a vyděšený výraz blonďaté superdívky. O zesměšňování supráků už řeč byla (členové skupiny Hustý týpci se jmenují Kanónfurt, Kokotec, Machrus nebo Boreček a v zásadě jde o retardy s nadpřirozenými schopnostmi, v Rusku se setkáváme s komunistickým ex-superhrdinou Párkem lásky, kterému po navlečení pracovního overalu přetékají všechny špeky a, ano, monstrpenis končí jen kousek nad kolenem), ale nejbizarněji z toho vychází členové samotného týmu Banda, zejména pak Frantík, šílený schizofrenik, a Ženská, němá psychopatka. Hughíkovi, jedinému „normálnímu“, stál předlohou britský herec Simon Pegg. Když to vezmeme kolem a kolem, připomíná expozice komiksu klasické „Řezníkův pes Teror a Číča z Hustých týpků vaří dort“. A ten dort, světě div se, chutná po chili.

Banda tvrdí, že to bude bolet. A kryptonit vás tentokrát nezachrání.