Beránci a vlci. Noc a den nebo skrytá identita?

Beránci a vlci jsou „crossoverový“ projekt, který zastřešuje čtyři různorodé muzikantské rodiny. Hlavním strůjcem alba je kontrabasista Marian Friedl, který se pokusil spojit svůj pohled na moravskou lidovou hudbu s jinými folklorními oblastmi i jazzem. Proto si přizval houslistku Jitku Šuranskou s Triem, Sdružení nezávislých jazzmenů, Ženský sbor z Kudlovic (taktéž vedený Šuranskou) a soubor pištců a dudáků vtipně pojmenovaný RukyNaDudy.

Z celého sdružení vynikajících instrumentalistů prýští muzika všemi póry, jak je patrné od první (Do hory) až k poslední třinácté (Svatební) písni. Ústní lidová slovesnost se na nahrávce mísí s textovou i hudební tvorbou Friedla, která svou filozofickou i osobní výpovědí stoupá jako míza od kořenů ke košatě rozvětvené world music. Friedl autorsky zazářil v písni Kyčera, kterou vyplňují dvě náladově kontrastní roviny, v nichž jsou ženy živlem a sršícím elementem. Friedl je také tvůrcem většiny aranží, jež se stávají po několika posleších nezapomenutelné.

Jednou z nejsilnějších stránek nahrávky jsou jazzové variace na folklorní melodii písně Hradiště, která získala propojením Ženského sboru z Kudlovic se Sdružením nezávislých jazzmenů mystický rozměr. Archetypální odvěkostí rovněž rezonuje podivuhodná píseň Aj, starala sa, a to díky neučesaným sborům i zvukomalebnosti, na níž se podílí broušení kosy, výkřiky radosti i cinkání kravských zvonců.

Dramaturgie celého alba by možná snesla větší podíl jazzové složky, ve výsledku mírně převládá folklorně-folková cesta. Beránci a vlci strhávají bezbřehou muzikalitou, která vyzařuje z každého tónu saxofonů, mandolíny, dud, kontrabasu, fléten, houslí a všech dalších lidových nástrojů. Název nahrávky pak vystihuje i její obsah, příčina vznítí následek a ten pak nezní jako učesaný folklórní exponát. Spíš přesvědčuje, že vše je dílem neodolatelného puzení.