Eliška Zamouřilová | Články / Recenze | 09.02.2016
Beatles, Arctic Monkeys nebo The Strokes? Tak by se dala vystihnout nová nahrávka Tell Me I'm Pretty americké rockové kapely Cage the Elephant. Nový rok odstartovali s novým já, které jim produkoval člen The Black Keys Dan Auerbach a jeho vliv je znatelný, od předchozích alb se tohle velmi liší. Proč, když jejich třetí studiová nahrávka Melophobia znamenala zlom v kariéře skupiny, za který získali nominaci na cenu Grammy 2015 za Best Alternative Music Album?
Auerbach se snaží posunout jejich um ještě dál a rozvinout to, co započali na Melophobii. S trochou melancholie a jemně laděnými elektrickými kytarami, připomínajícími éru Beatles, vdechli život písním Sweetie Little Jean nebo titulní Cry Baby. Skladba s názvem Trouble je pohodová, když důležitý part hraje elektrická kytara, a stejně jako song Too Late to Say Goodbye připomíná Arctic Monkeys, vyznavače indie rocku, kteří ve svých písních hojně využívají akustické brnkání a emoční výlevy. Za to track Cold Cold Cold s chrastící tamburínou jede na vlně blues rocku a vlivu The Black Keys, zatímco How Are You True psychedelicky ukolébá a připomene časy barevného spektra protínajícího hranol, který byl symbolem Pink Floyd. A finální skladba Portuguese Knife Fight je energická a garážová, odlišná ode všech předchozích.
Z punkrockových drsňáků ovlivněných Nirvanou nebo Pixies se najednou line láska ke klasickému rocku 70. let. Ale nesnaží se napodobovat, všemu dávají osobitý nádech a společně s Auerbachem vytvořili zajímavý počin. Najdou nové posluchače z hromady hipsterů a nostalgiků dychtících po návratu hudební éry dob minulých, i když možná ztratí z řad fanoušků zatvrzelé rockery, kteří tuhle hudební polohu nesnesou. Tak či tak, Cage the tenhle styl sedí. Jak osobnostně, tak po hudební stránce.
Cage the Elephant – Tell Me I’m Pretty (RCA Records, 2015)
www.cagetheelephant.com
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.
Veronika Tichá 26.08.2024
V narativním songu Strašidla Toad Planet ukazují, že si dokážou pohrát i s funkovějšími melodiemi a nástrojovou kompozicí... Debut u Kabinet Records.
Klára Šajtarová 21.08.2024
Vycházející hvězda hardcoru a metalcoru z Oldhan County v Kentucky nenabízí žádné kompromisy – žádné čisté vokály, žádné přepálené refrény.