Eliška Zamouřilová | Články / Recenze | 09.02.2016
Beatles, Arctic Monkeys nebo The Strokes? Tak by se dala vystihnout nová nahrávka Tell Me I'm Pretty americké rockové kapely Cage the Elephant. Nový rok odstartovali s novým já, které jim produkoval člen The Black Keys Dan Auerbach a jeho vliv je znatelný, od předchozích alb se tohle velmi liší. Proč, když jejich třetí studiová nahrávka Melophobia znamenala zlom v kariéře skupiny, za který získali nominaci na cenu Grammy 2015 za Best Alternative Music Album?
Auerbach se snaží posunout jejich um ještě dál a rozvinout to, co započali na Melophobii. S trochou melancholie a jemně laděnými elektrickými kytarami, připomínajícími éru Beatles, vdechli život písním Sweetie Little Jean nebo titulní Cry Baby. Skladba s názvem Trouble je pohodová, když důležitý part hraje elektrická kytara, a stejně jako song Too Late to Say Goodbye připomíná Arctic Monkeys, vyznavače indie rocku, kteří ve svých písních hojně využívají akustické brnkání a emoční výlevy. Za to track Cold Cold Cold s chrastící tamburínou jede na vlně blues rocku a vlivu The Black Keys, zatímco How Are You True psychedelicky ukolébá a připomene časy barevného spektra protínajícího hranol, který byl symbolem Pink Floyd. A finální skladba Portuguese Knife Fight je energická a garážová, odlišná ode všech předchozích.
Z punkrockových drsňáků ovlivněných Nirvanou nebo Pixies se najednou line láska ke klasickému rocku 70. let. Ale nesnaží se napodobovat, všemu dávají osobitý nádech a společně s Auerbachem vytvořili zajímavý počin. Najdou nové posluchače z hromady hipsterů a nostalgiků dychtících po návratu hudební éry dob minulých, i když možná ztratí z řad fanoušků zatvrzelé rockery, kteří tuhle hudební polohu nesnesou. Tak či tak, Cage the tenhle styl sedí. Jak osobnostně, tak po hudební stránce.
Cage the Elephant – Tell Me I’m Pretty (RCA Records, 2015)
www.cagetheelephant.com
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).