Články / Recenze

Cage the Elephant mají černý klíč

Cage the Elephant mají černý klíč

Eliška Zamouřilová | Články / Recenze | 09.02.2016

OHODNOŤTE DESKU

Beatles, Arctic Monkeys nebo The Strokes? Tak by se dala vystihnout nová nahrávka Tell Me I'm Pretty americké rockové kapely Cage the Elephant. Nový rok odstartovali s novým já, které jim produkoval člen The Black Keys Dan Auerbach a jeho vliv je znatelný, od předchozích alb se tohle velmi liší. Proč, když jejich třetí studiová nahrávka Melophobia znamenala zlom v kariéře skupiny, za který získali nominaci na cenu Grammy 2015 za Best Alternative Music Album?

Auerbach se snaží posunout jejich um ještě dál a rozvinout to, co započali na Melophobii. S trochou melancholie a jemně laděnými elektrickými kytarami, připomínajícími éru Beatles, vdechli život písním Sweetie Little Jean nebo titulní Cry Baby. Skladba s názvem Trouble je pohodová, když důležitý part hraje elektrická kytara, a stejně jako song Too Late to Say Goodbye připomíná Arctic Monkeys, vyznavače indie rocku, kteří ve svých písních hojně využívají akustické brnkání a emoční výlevy. Za to track Cold Cold Cold s chrastící tamburínou jede na vlně blues rocku a vlivu The Black Keys, zatímco How Are You True psychedelicky ukolébá a připomene časy barevného spektra protínajícího hranol, který byl symbolem Pink Floyd. A finální skladba Portuguese Knife Fight je energická a garážová, odlišná ode všech předchozích.


Z punkrockových drsňáků ovlivněných Nirvanou nebo Pixies se najednou line láska ke klasickému rocku 70. let. Ale nesnaží se napodobovat, všemu dávají osobitý nádech a společně s Auerbachem vytvořili zajímavý počin. Najdou nové posluchače z hromady hipsterů a nostalgiků dychtících po návratu hudební éry dob minulých, i když možná ztratí z řad fanoušků zatvrzelé rockery, kteří tuhle hudební polohu nesnesou. Tak či tak, Cage the tenhle styl sedí. Jak osobnostně, tak po hudební stránce.

Info

Cage the Elephant – Tell Me I’m Pretty (RCA Records, 2015)
www.cagetheelephant.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Kdo si tak dnes vzpomene? (Hvězdy v polostínu)

Jiří V. Matýsek 20.12.2024

Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.

Všetci žijeme s vedomím, že jedného dňa zmizneme (Parannoul)

Matej Žofčín 18.12.2024

Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.

Cesta do hlubin sebevrahovy duše (Ti, kteří se rozhodli)

Martin Zoul 17.12.2024

Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.

Námorníkov sen (Il Sogno del Marinaio)

Jakub Veselý 10.12.2024

Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.

Boj s vlastní nejistotou (STRFKR)

Filip Peloušek 05.12.2024

Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.

Nic není natolik rozbité, aby to nešlo opravit (Mark Lanegan)

Kristina Kratochvilová 25.11.2024

Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.

Křehkost ve zkaženém světě (Anora)

Šimon Žáček 24.11.2024

Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.

Úprimná láska k hudbe (Alfie Templeman)

Jakub Veselý 21.11.2024

Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.

Spojit žánry a vysvobodit z melancholie (Jiný metro)

Magdalena Fendrychová 11.11.2024

Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.

Pořád překvapivý soundscape (The Necks)

Žofie Křížková 05.11.2024

Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace