Články / Sloupky/Blogy

Filmy ve Varech: panoptikum vychýlených postav

Filmy ve Varech: panoptikum vychýlených postav

Lukáš Masner | Články / Sloupky/Blogy | 13.07.2014

Loni to bylo Wheatleyho Pole v Anglii, letos Volný pád maďarského režiséra Györgyho Pálfiho (Taxidermia, Final Cut – Dámy a pánové). Aneb to nejprapodivnější ze soutěžní sekce na konec. Oproti prostopášně nihilistickému Poli v Anglii si Pálfiho satira udržuje permanentní nadhled, avšak potřeba nabourávat tradiční diváckou zkušenost a vycházet z odlišného vidění reality zůstává netknuta. Společným jmenovatelem sedmi notně bizarních příběhů je prostor jednoho činžovního domu a strastiplná cesta důchodkyně za sebevraždou. Groteskní mozaika střídá nejen postavy, ale i žánry a styly. Některé segmenty se Pálfimu daří pointovat, jiné vyšumí do prázdna. V některých zacílí zcela přesně, v jiných příliš úzkostlivě lpí na šokujícím vyústění, okaté snaze škrtit diváky a nabízet jim provokativní pohled i na věci jinak zcela všední. Zjevná snaha v nadsázce popsat společnost jako panoptikum vychýlených postav a zveličených obsesí je ve výsledku zajímavá asi jako dvojhlavé tele.

Teprve pětadvacetiletý Xavier Dolan je zkušený festivalový hráč. Nejnověji dokazují Dolanův nesporný talent a zjitřené schopnosti velmi ohleduplného a citlivého pozorovatele psychologický snímek Tom na farmě a drama Mommy o vztahu matky a dospívajícího syna postiženého syndromem hyperaktivity. Oba filmy navíc pojí báječná práce s kamerou a mistrovské napojení hudby na obraz. Pakliže Tom na farmě nabízí hutnou atmosféru, skoro thrillerovou zápletku o snaze vymanit se z okovů nebezpečné manipulativní hry, Mamka je více intimní portrét neobvyklého soužití, které nesnese srovnání. Vztah matky a nemocného syna je plný nadávek, ponižování či agresivních potyček, které se staly koloritem jejích životů. S takto exponovanými postavami je těžké divácky souznít a pochopit jejich životní rytmus. Dolan pozvolna dávkuje nejen informace, ale i pomíjivé okamžiky štěstí. Afektovanost střídají melodramatické momenty společného klidu, kdy každá z postav odhalí svou pravdu a jemnou stránku bytí. Poněkud nucené, i přesto působivé.

Oba filmy dále pojí neobyčejný vizuální prvek, kterým je práce s formátem obrazu. Mommy je téměř kompletně snímána v nestandardním, čtvercovém poměru stran, pouze v okamžiku společného štěstí se roztáhne do tradičního formátů 16:9. Postavy jako by ožily, nebyly již pod tlakem okolností a vypadly z klaustrofobního rámu obrazu. V Tomovi na farmě opačným způsobem obraz přechází v úzký cinemascope. Jde se o momenty hrdinova strachu, fyzického i psychického útlaku. Obraz hrdinu svírá, nedovolí mu dýchat a vytváří ostré mantinely jeho manévrovacího prostoru. Jednoduché a funkční řešení.

Poněkud mainstreamový snímek I Origins je zářným příkladem toho, jak by měla/mohla vypadat hollywoodská tvorba. Melodrama o střetu racionálního a duchovního náhledu na život naplňuje většinu žánrových klišé, divák má před filmem neustále navrch a doslova ho předbíhá o několik minut. Přesto mu snadno dokáže podlehnout. Může za to inteligentní režie (Mike Cahill), skvostná kamera, která nutně nestaví na naleštěných kompozicích a strojově přesných pohybech kamery, ale naopak dává názorně zakusit i to nejtemnější z hrdinova osudu. V neposlední řadě filmu vévodí herci (Michael Pitt, Brit Marling, atd.), kteří propůjčují svým postavám životnost a uvěřitelnost, a to i navzdory vykonstruované zápletce, která vyžaduje zvýšenou shovívavost. Velké a v pravdě nečekané překvapení festivalu.

Info

Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
4. - 12. 2014, Karlovy Vary
www.kviff.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Preview: Le Guess Who? 2024

Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024

Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.

Šejkr #140: V obraze

Michal Pařízek 04.10.2024

Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.

Šejkr #139: „I’m sure we’re not the only ones“

Michal Pařízek 20.09.2024

Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…

Šejkr #138: Prsten

Michal Pařízek 06.09.2024

Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…

Tak daleko, tak blízko: Mario „Dust“ La Porta (Psychopathic Romantics)

redakce 29.08.2024

Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.

Šejkr #137: V přízemí

Michal Pařízek 23.08.2024

Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.

Válová a Janáček, abstrakce na třetí

Veronika Mrázková 13.08.2024

Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.

Top 5 Brutal Assault 2024

redakce 13.08.2024

Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.

Šejkr #136: Rutina nevadí

Michal Pařízek 09.08.2024

Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...

Šejkr #135: Post Vintage

Michal Pařízek 26.07.2024

Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace