Lukáš Masner | Články / Sloupky/Blogy | 13.07.2014
Loni to bylo Wheatleyho Pole v Anglii, letos Volný pád maďarského režiséra Györgyho Pálfiho (Taxidermia, Final Cut – Dámy a pánové). Aneb to nejprapodivnější ze soutěžní sekce na konec. Oproti prostopášně nihilistickému Poli v Anglii si Pálfiho satira udržuje permanentní nadhled, avšak potřeba nabourávat tradiční diváckou zkušenost a vycházet z odlišného vidění reality zůstává netknuta. Společným jmenovatelem sedmi notně bizarních příběhů je prostor jednoho činžovního domu a strastiplná cesta důchodkyně za sebevraždou. Groteskní mozaika střídá nejen postavy, ale i žánry a styly. Některé segmenty se Pálfimu daří pointovat, jiné vyšumí do prázdna. V některých zacílí zcela přesně, v jiných příliš úzkostlivě lpí na šokujícím vyústění, okaté snaze škrtit diváky a nabízet jim provokativní pohled i na věci jinak zcela všední. Zjevná snaha v nadsázce popsat společnost jako panoptikum vychýlených postav a zveličených obsesí je ve výsledku zajímavá asi jako dvojhlavé tele.
Teprve pětadvacetiletý Xavier Dolan je zkušený festivalový hráč. Nejnověji dokazují Dolanův nesporný talent a zjitřené schopnosti velmi ohleduplného a citlivého pozorovatele psychologický snímek Tom na farmě a drama Mommy o vztahu matky a dospívajícího syna postiženého syndromem hyperaktivity. Oba filmy navíc pojí báječná práce s kamerou a mistrovské napojení hudby na obraz. Pakliže Tom na farmě nabízí hutnou atmosféru, skoro thrillerovou zápletku o snaze vymanit se z okovů nebezpečné manipulativní hry, Mamka je více intimní portrét neobvyklého soužití, které nesnese srovnání. Vztah matky a nemocného syna je plný nadávek, ponižování či agresivních potyček, které se staly koloritem jejích životů. S takto exponovanými postavami je těžké divácky souznít a pochopit jejich životní rytmus. Dolan pozvolna dávkuje nejen informace, ale i pomíjivé okamžiky štěstí. Afektovanost střídají melodramatické momenty společného klidu, kdy každá z postav odhalí svou pravdu a jemnou stránku bytí. Poněkud nucené, i přesto působivé.
Oba filmy dále pojí neobyčejný vizuální prvek, kterým je práce s formátem obrazu. Mommy je téměř kompletně snímána v nestandardním, čtvercovém poměru stran, pouze v okamžiku společného štěstí se roztáhne do tradičního formátů 16:9. Postavy jako by ožily, nebyly již pod tlakem okolností a vypadly z klaustrofobního rámu obrazu. V Tomovi na farmě opačným způsobem obraz přechází v úzký cinemascope. Jde se o momenty hrdinova strachu, fyzického i psychického útlaku. Obraz hrdinu svírá, nedovolí mu dýchat a vytváří ostré mantinely jeho manévrovacího prostoru. Jednoduché a funkční řešení.
Poněkud mainstreamový snímek I Origins je zářným příkladem toho, jak by měla/mohla vypadat hollywoodská tvorba. Melodrama o střetu racionálního a duchovního náhledu na život naplňuje většinu žánrových klišé, divák má před filmem neustále navrch a doslova ho předbíhá o několik minut. Přesto mu snadno dokáže podlehnout. Může za to inteligentní režie (Mike Cahill), skvostná kamera, která nutně nestaví na naleštěných kompozicích a strojově přesných pohybech kamery, ale naopak dává názorně zakusit i to nejtemnější z hrdinova osudu. V neposlední řadě filmu vévodí herci (Michael Pitt, Brit Marling, atd.), kteří propůjčují svým postavám životnost a uvěřitelnost, a to i navzdory vykonstruované zápletce, která vyžaduje zvýšenou shovívavost. Velké a v pravdě nečekané překvapení festivalu.
Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
4. - 12. 2014, Karlovy Vary
www.kviff.com
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.
Michal Pařízek 09.08.2024
Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.