Francouzský hračička versus islandští obři 0:1

Pravidelná přehlídka současné evropské hudby EuroConnections vždy nabízí pestrý multižánrový program, nejinak tomu bylo i v poslední zimní den, tentokrát v rytmu electro swingu. Na první pohled to bylo možná nesourodé spojení: pařížský multiinstrumentalista Nicolas Repac a islandská hvězda Samuel Jón Samuelsson Big Band. Jedno ale mají oba společné – zálibu v míchání nejrůznějších hudebních vlivů, ať už jazzu, blues či afrických rytmů.

Repac vyběhl na pódium naprosto neokázale a ihned zasedl za cajon, obklopen značně širokým výběrem nejrůznějších hraček od brumle a vějíře přes okaríny až po plejádu elektronických krabiček. I přes zvukovou rozmanitost se jednalo o komorní one man show.

Osmačtyřicetiletý Francouz snil o hvězdné kariéře kytaristy. Z té sice sešlo, zato se plně ponořil do objevování nových hudebních cest a produkování. Kromě vlastní muziky pomohl na svět i dvěma deskám malijské zpěvačky Mamani Keita. U experimentování trvale zakotvil a stal jakýmsi hudebním archeologem vyhledávajícím prastaré nahrávky od 20. do 60. let. Blues v jeho tvorbě dominuje, prochází všemi nahrávkami od nejstarší La ville přes Swing Swing, La grande Roue až po novinku Black Box. Díky svému zaujetí pro electro swing bývá často připodobňován k Parov Stelar. Když však porovnáte živá vystoupení obou umělců, zjistíte, že srovnání značně pokulhává.

Repac byl téměř celou dobu zahleděn do svého Applu, případně se zcela soustředil na kytaru či hojně využívaný loop station. Až si člověk říkal, jestli je publikum vůbec zapotřebí. Samply africké či balkánské hudby se prolínaly s americkým bluesem či válečným swingem. Kytaru často měnil za nejrůznější etnické nástroje, které předváděl s lehkostí kouzelníka tahajícího králíky z klobouku.
Jenže tomu trochu chyběl elán, neustálé střídání poloh a přebíhání od nápadu k nápadu, z Afriky na Balkán...Ufff. Brzy nastoupil dojem mírné jednotvárnosti až únavy. Hodina stačila.

Po krátké úpravě pódia dokázal trochu zamlklé návštěvníky vybudit k pořádnému uvítacímu potlesku proslov německého DJ Daniela Besta.

Soubor Samuel Jón Samuelsson Big Band byl založen roku 2000 v Reykjavíku, aby hrál originální Samúelssonovy skladby s prvky jazzu, afrobeatu a funky. I přes několik personálních změn a tvůrčích pauz zvládla mnohohlavá sestava nahrát pět alb. A konečně dorazili i do Prahy, kde Samúel Jón Samúelsson Big Band rozhodně dostál svému jménu. Trojice saxofonů, trio trumpetistů, basa, bicí, klávesy a další nástroje v rukách třináctičlenného bosého urostlého potomstva Vikingů a Keltů. Navíc zahalených do pestrobarevných kostýmů jak z afrického tržiště. Nebo z londýnské Brick Lane? Dlouhá vyčerpávající sóla jednotlivých hráčů v gumových sandálech, zkrápěných moravským tekutým klenotem. Možná ne úplně inovativní, ale velmi zábavná a živá show s oparem slivovice. Nicméně i pří vší legraci bylo znát, kdo je vůdcem smečky. Samúelsson sice vypadá jako plyšový medvídek, je však znám svým perfekcionismem i nekompromisním přístupem k práci a ve své domovině je váženým a vyhledávaným hudebníkem. Pódium v Akropoli Big Bandu nestačilo, těžko si představit, jak by se na stage naskládala celá sestava. Celému koncertu by prospělo více místa a hlavně času. I přes dlouhý přídavek se nikdo nechtěl smířit s koncem, jenže noční klid, je noční klid.

Vypadá to, že je tento rok v Čechách ve znamení islandské muziky. V únoru jsme měli možnost vidět písničkáře Svavara Knútura, za pár týdnů se můžeme těšit na Sin Fang, Pascal Pinon a Sóley v MeetFactory, v červenci dorazí Sigur Rós. Čas se poohlédnout po kurzech islandštiny.