Články / Recenze

Havrani se vrací na sever (Priessnitz)

Havrani se vrací na sever (Priessnitz)

Nikola Piálková | Články / Recenze | 24.10.2016

OHODNOŤTE DESKU

Zpátky domů. Tímto heslem se řídí nové album Priessnitz, o kterém tvůrci hovoří jako o svém posledním. V průběhu kariéry prošla kapela hned několika proměnami; v počátcích jí byly inspirací hlavně punkové kapely, další alba částečně opustila tajuplná témata mytizovaných hor a obrátila svou pozornost k realitě městského stereotypu. Nástup klidnějšího tempa a pozitivnějších melodií připravil Priessnitz o postpunkovou tvář a označil jej indierockovou nálepkou. Indie rocku zůstala kapela věrná dodnes, jen texty nesou jiné poselství. Čiší z nich smíření. Žádné vize do budoucna, naopak velké množství retrospektivy. Co ale jde z nové desky Beztíže cítit nejvíc, je silná vůle k návratu ke kořenům. Priessnitz skrze slova prchají z měst a svůj pohled upírají k horám plným vzpomínek (Na kraji města).

Celým albem prochází dvě základní linie, věnující se minulému nebo současnému dění. Nostalgickou část tvoří pomalejší (Beztíže) i svižnější písně (Žena), které jsou protkané vzpomínkami na dětské lásky či málem zapomenutá zákoutí jesenické přírody. Druhá polovina skladeb odráží současný postoj k životu ve městě. „Slepé baráky/ tam nic nehledej/ raděj domů pospíchej/ a utíkej,“ tak zní refrén písně Na kraji města, kde je jasně reflektována potřeba uniknout špinavým předměstím, přehnanému chvatu městského života, ale především kvantům lidí, jejichž přítomnost ruší ideu vytouženého klidu a života bez tíže.


Nedá se však říci, že by Priessnitz uhýbali stereotypu. Naopak. Ve spojení s milovaným životem v horách je explicitně vyjádřen obdiv ke klidně plynoucímu toku stále se opakujících, zdánlivě bezvýznamných činností, které ve skutečnosti plní jednu důležitou funkci – dělají člověka šťastným. Skrze skladbu Ponedělí nebo Beztíže se procházíme zapadlými horskými osadami, sledujeme havrany, ležíme v peřinách nebo pijeme ranní kávu. Netřeba ambic, netřeba zbytečné problémy. Proč něco měnit? Proč neustále vymýšlet všelijaké inovace? Priessnitz svou pravou tvář už našli a smířili se s ní. „Je to pořád stejný/ stejný příběh/ stejný pán/ jen pokaždé/ má jinou tvář.“

Příběh domu v závěrečné skladbě Blikající dům jako by metaforicky vyprávěl příběh kariéry Priessnitz. Text funguje s Kružíkovou hudbou v dokonalé souhře jako vždy, ne nadarmo je Švejdík vzorem spoustě českých textařů, kteří píší v rodném jazyce. Postupné střídání pokojných a agresivních melodií v kombinaci s dramatickým přednesem o zhasínání a rozsvěcování světel od sklepa po půdu připomíná vrcholy a útlumy, které prožila samotná kapela, přičemž se člověk jen těžko brání pocitu, že poselstvím posledních veršů je loučení.

Info

Priessnitz - Beztíže (Supraphon, 2016)
www.priessnitz.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Úprimná láska k hudbe (Alfie Templeman)

Jakub Veselý 21.11.2024

Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.

Spojit žánry a vysvobodit z melancholie (Jiný metro)

Magdalena Fendrychová 11.11.2024

Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.

Pořád překvapivý soundscape (The Necks)

Žofie Křížková 05.11.2024

Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.

Románek pozdního léta (Julia-Sophie)

Sára Prostějovská 28.10.2024

Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.

Rod se i přes nesnáze podařilo zachovat... (Rod Draka, druhá série)

Šimon Žáček 28.10.2024

Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?

Inšpiratívna periférna osmóza (JAMA 2024)

Lea Valentová 25.10.2024

Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.

Dekonštruovať tradície (Nathan Bowles Trio)

Michal Berec 05.10.2024

Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.

Ďalší výlet dovnútra (Kee Avil)

Richard Michalik 31.08.2024

Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).

Nádej na vyslobodenie emócií z masy chladného betónu (Jack the Hipper)

Jakub Veselý 30.08.2024

Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.

Kluci od velkých jezer z Ohia objevili svět (Cloud Nothings)

David Stoklas 27.08.2024

Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace