Jay-Z ve 4:44

Shawn Carter neboli Jay-Z je dlouhodobě jedním z komerčně nejúspěšnějších afroamerických hudebníků. Z pozice rappera dokázal prorazit také mezi byznysmeny a ve sféře finančních prostředků a mocenského vlivu mu jen málokdo dokáže konkurovat. V čistě hudební rovině je situace složitější. Jay-Z má v repertoáru povedené zářezy jako Reasonable Doubt nebo Black Album, ale posledních deset let přineslo spíše úpadek, který vyvrcholil deskou Magna Carta Holy Grail a „uměleckou performancí“, kdy se po vzoru Mariny Abramović postavil v galerii na piedestal jako exponát. Od těchto událostí již uplynuly čtyři roky a Carter se tentokrát místo demonstrování vlastní dokonalosti vydal jinou cestou.

Zatímco v předchozí fázi kariéry byl Jay-Z uchvácen megalomanstvím, které lze jen těžko stopovat jinam než ke Kanyemu Westovi, za náladou novinky 4:44 lze hledat vliv mladší generace. Kendrick Lamar zdůraznil, že černé může být cool, zatímco Chance the Rapper předvedl, že v hip hopu mohou znít i pozitivní témata. A tak Jay-Z na nové desce místo předvádění dominance poukazuje na své vlastní nedostatky, rapuje o manželství s Beyoncé a životních omylech. Poselství 4:44 je rámováno myšlenkou, že je třeba umět vnímat své chyby, ale zároveň neztrácet zdravé sebevědomí a odhodlání. Dvě hlavní roviny – jedna promlouvající k nejbližším a druhá k celé komunitě – se vzájemně prolínají a doplňují. V úvodní Kill mluví Jay-Z o zbytnělém egu, jinde se vrací ke vzpomínkám na rodnou čtvrť (Marcy Me) nebo promlouvá ke své dceři (Legacy) a snaží se jí dát odpověď na otázku, co je to vůle. Nechybí ani spirituální nádech, Jay-Z využívá klidný projev a jednotlivé rýmy spojuje nenápadnými melodickými mosty.

K tomu přispívá i řada samplů s ženskými vokály, z nichž vynikají ty od Niny Simone nebo Lauryn Hill. V živé podobě přispěli na desku Frank Ocean, Beyoncé nebo Damian Marley, ale zatímco v dřívějších obdobích by se o ně Jay-Z nebál opřít celou píseň, nyní ji jen vhodně doplňují a hlavní slovo má on sám. K dojmu nejpovedenější desky od Black Album přispívá také produkce veterána No I.D., která díky oduševnělému přístupu, melodickým linkám a celkové sevřenosti dodává desce dojem vyspělého kusu beze snahy o prvoplánový úspěch v hitparádách.