Články / Sloupky/Blogy

Kalamáry Vary: Jihoamerické bezčasí a pološťastný Lazzaro

Kalamáry Vary: Jihoamerické bezčasí a pološťastný Lazzaro

Jaroslav Kejzlar | Články / Sloupky/Blogy | 04.07.2018

Zatím bída. Odešla jsem z kina, což se mi stalo asi třikrát v životě. Nejhorší film vůbec. Takhle mě navnazovali kamarádi a známí svými dosavadními dojmy z letošní karlovarské nabídky. Už to vypadalo, že nejvýraznější doporučení dostanu na dokument o Orsonu Wellesovi, jehož tvůrce v duchu „kapitána očividného“ dochází k závěru, že tenhle velikán stříbrného plátna rád maloval obrazy, a proto ho to tolik táhlo k filmu. Ale nevzdal jsem se.

A dobře jsem udělal. Snímek Zama (uváděný v sekci Horizonty) argentinské režisérky Lucrecie Martel je zasazený do doby kolonizace Jižní Ameriky. Úředník Diego de Zama v něm prožívá krizi při odloučení od rodiny, potýká se s mírou odpovědnosti vůči španělské koruně a stejně jako většině kolonizátorů kolem něj mu vrtá hlavou dopadení zrádce Vicuñi Porta. Všichni by ho chtěli zabít, získat pochvalu na nejvyšších místech a opustit nehostinný kontinent, proto neuvážlivě roznášejí drby o tom, že se to někomu skutečně povedlo. Tajemná postava jim však stále uniká.

Civilně nasnímaný historický film nenechává tolik vyniknout třeba dobové kostýmy, soustředí se spíš na obličeje a výrazy herců, ze kterých pak umožňuje divákovi číst o povaze a vývoji postav. Režisérka pomalým tempem umně vykresluje podivné bezčasí kolonizátorské vesnice i jihoamerické džungle. A jak je její vyprávění zprvu provokativně humorné, postupně utahuje smyčku kolem krku protagonisty, kterého z vůdčího postu shodou nejrůznějších okolností sesazuje až na pozici psance bojujícího o holý život.

Když už jsem do sekce Horizonty jednou úspěšně zabrousil, rozhodl jsem se z ní nevybrušovat a pokračoval rovnou na scenáristickou cenou v Cannes ověnčený film Šťastný Lazzaro. Snímek režisérky Alice Rohrwacher je skvělý ve své první polovině, kdy sledujeme hlavního hrdinu zadarmo a tvrdě dřít v podvodníky vykořisťované a od civilizace izolované vesnici. Je i velmi dobrý ve druhé polovině, kdy se otroctvím navždy poznamenaní vesničané tragikomicky vyrovnávají s realitou 21. století. Jednotlivých témat a nejrůznějších symbolů je ale v celé konstrukci vyprávění až příliš. Nehledě na to, že samotný prvek z Bible notoricky známého zmrtvýchvstání působí v příběhu navíc a podle mě do něj vkládá zbytečný klín.

Věřím, že i tak bude tohle drama o lidské přirozenosti pro spoustu lidí originální, já jsem si ale při projekci mockrát vzpomněl na povídku Prase spisovatele Roalda Dahla. V ní se naivní vegetariánský kuchař vydá z hor a lesů poprvé do civilizace. Ve snaze přizpůsobit se a objevovat nové, masité chutě nakonec tvrdě narazí. Dobrosrdečný Lazzaro ho v mnohém připomíná.

Na večer jsem nezvolil žádný chutný japonský krvák, ale dokument režisérů Stéphana Manchematina a Serge Steyera Zvuk v tichu (soutěž dokumentárních filmů). Francouzští tvůrci v něm observační metodou zachycují portrét biologa a nadšeného sound recordisty, který obdivuhodným způsobem nahrává i uchu běžně neznámé zvuky přírody. Prostorový zvuk v sále mě skutečně mockrát přinutil zavřít oči a jenom se zaposlouchat, na druhou stranu přespříliš repetitivní pohled na monotónně mluvícího biologa vyvolával pocit, že z dokumentu o zvuku se dalo vytěžit trochu víc. Pravdou ale je, že uši mám teď našpicované jako netopýr, a to se vždycky hodí.

Info

53. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
29. 6. - 7. 7. 2018, Karlovy Vary
festivalový web

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Preview: Le Guess Who? 2024

Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024

Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.

Šejkr #140: V obraze

Michal Pařízek 04.10.2024

Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.

Šejkr #139: „I’m sure we’re not the only ones“

Michal Pařízek 20.09.2024

Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…

Šejkr #138: Prsten

Michal Pařízek 06.09.2024

Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…

Tak daleko, tak blízko: Mario „Dust“ La Porta (Psychopathic Romantics)

redakce 29.08.2024

Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.

Šejkr #137: V přízemí

Michal Pařízek 23.08.2024

Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.

Válová a Janáček, abstrakce na třetí

Veronika Mrázková 13.08.2024

Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.

Top 5 Brutal Assault 2024

redakce 13.08.2024

Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.

Šejkr #136: Rutina nevadí

Michal Pařízek 09.08.2024

Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...

Šejkr #135: Post Vintage

Michal Pařízek 26.07.2024

Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace