David Loch | Články / Recenze | 04.05.2013
Bolest neexistuje. Rajská zahrada se nikdy nemohla vyrábět v kapesní edici. A pro label Sub Pop neznamená, že co kanadská kapela, to dvanáct členů. Vítejte v Metz. V kanadské kapele Metz. Od vydání eponymně nazvaného alba uplynulo nějakého půl roku, přesto stojí za připomenutí, že rok 2012 přinesl i něco jiného než Franka Oceana a sólového Jacka Whitea.
Nemusíš jít přes mrtvoly, abys byl dobrý. Nemusíš bejt hodnej, abys byl známý. Zvuk Metz je agresivní a čitelný. Správně noisy. A proto nepotřebuje rozparkové vysvětlivky, abyste ho zaregistrovali. Prostě tady je. Teď. Je tu a vy máte něco přes půl hoďky na to smířit se s tím. Basta. Tohle není devadesátkový Seattle. Tohle je Toronto a z něho vzešlá trojice ujíždějící v náručí dědičky grungeové scény.
Stačí stisknout play a úvodní Headache schopně zasune veškeré panadolové mýty. Předplacené bicí, které zavedou do děje. V tu chvíli nemůžete pochybovat o blížící se hlučnosti a nepraktické zběsilosti. Brutálně zkreslená elektrika. A hulákavý vokál Alexe Edkinse: „I get away.“ Žádná složitá produkce. Sodovka s citronem nebo Dior. Jedeme. Rolujeme o život. Parkety? Ať shoří!
Debut Metz evokuje svou neučesaností rané (staré dobré) Mudhoney. Po několikerém poslechu je ale možná až zbytečně moc cítit jednoznačnost, když jednotlivé skladby splývají. Na konstrukční jednoduchosti se nejspíš podílelo i to, že roční skládání neprobíhalo individuálně stylem „já donesu vymyšlený song a nějak ho nazkoušíme“, nýbrž na společných zkouškách. Co ale od garážového punku čekat? Vždyť nemá jít o rudolfínskou alchymii nebo hluboké podobenství. V souvislosti s Metz mě napadá ještě srovnání s Bleach od Nirvany. Minimálně při poslechu songu Rats si vzpomenete na Negative Creep a tu povědomost z hlavy jen tak nevytřepete.
Neznamená to však, že by Metz nenabízeli vlastní zapamatovatelné skladby. Za favority a jistým způsobem i za styčné body považuji především Headache, Sad Pricks, Wasted a s poněkud současnějším zakončením ještě Negative Space. Tyto songy by mohly aspirovat na široce oblíbené. Co se týče textů, nejde o tvorbu světů za zrcadly, ale o repetitivní volbu slov. Budu-li koketovat s literárními pojmy, pak bych při pohledu na jednotlivé sloky volil pojem anafora. Vy si třeba doplníte ještě něco dalšího.
Celkově se jedná o přímočaré a čisté album se špinavým zvukem. Spíš než k přítomnosti se obrací k historické periodě. V záplavě kapel, u nichž je mnohdy image víc než hudba, rozhodně vřelá volba. Hledáte kombinovanou pokladnici žánrů? Nehledejte. Chcete živý a intenzivní zážitek? Metz jsou správná volba. Gretzky má radost, když Kanada vyhrává. My můžeme mít radost, že z toho tahle flanelová trojka vyšla bez nevyléčitelného zranění a ztráty květinky.
Metz - Metz (Sub Pop, 2012)
www.metz.bandcamp.com
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).