Články / Recenze

Kill the Dandies! a Fender Jaguar u pasu

Kill the Dandies! a Fender Jaguar u pasu

Jakub Hudák | Články / Recenze | 26.03.2013

Na Kill the Dandies! se stačí jen podívat a hned si uděláte představu o tom, co od nich uslyšíte. Zpěvačka, která vypadá nepatrně jako Kim Gordon za klávesami, několik chlapů s kovbojským smyslem pro módu, špičatými botami a třeba ještě s Fender Jaguarem u pasu – to dneska s velkou pravděpodobností znamená kombinovat lehce garážovou estetiku s bluesovými a bluegrassovými inspiracemi ukrytými pod samply a mírně shoegazovým přístupem ke kytaře.

Občas se najde někdo, kdo se Kill the Dandies! zeptá, proč se tak stylizují, ale při poslechu desky Those Who Hold the Flame je to celkem jasné: to, jak vypadají, to, jak znějí, a to, jak působí naživo, je součástí jediného varietního spektáklu, kde nemá smysl ptát se na upřímnost, protože tady jde o dojem. Zatím poslední album Kill the Dandies! nese několik výrazných znaků, například velmi pečlivě nahrané bicí, jejichž rytmus ve většině případů kopíruje brumlavě zkreslená basa anebo působivé instrumentální nástupy jako z In the Kingdom #19 od Sonic Youth.

Album začíná velmi mužským Into My Flames, s hlasem, který se neumí rozhodnout, jestli je spíš starší Steve Ignorant anebo Elvis Presley a pokračuje písní The King of Kalifornia s trochu rozmarným a trochu ironickým ženským vokálem, který malinko připomíná Lydii Lunch, a končí sborovým voláním do publika. Deska poté naneštěstí poněkud ztrácí na výrazných momentech a řekl bych, že funguje zejména díky dynamice udržované střídáním mužských a ženských složek – a to nemluvím jen o zpěvu. Například It’s So Sad začíná jako vyčítavé ženské tango, do kterého se po chvíli vlomí chlapské, agresivně disonantní kytary a v závěru se mění zpět na smutnou dívčí country píseň s recitací do prázdna. Oproti tomu Black River je vyloženě válečná pochodovka, a proto po ní musí přijít The Dog, vyprávěná jako uvěřitelná a atmosférická vzpomínka malé holčičky. Jednou z nejzajímavějších věcí je Saturn, punkovější duet, který se ale po falešném konci mění na něco, co by klidně mohlo být právě na albu EVOL od Sonic Youth.

Album uzavírá skladba And Through the Storm We Get Home, která zpočátku představuje určité zklidnění a zamyšlení, ale opakováním graduje až k ocelově zkresleným kytarám připomínajícím rané Slint a z melodického hlediska působí neuzavřeně, jako by Kill the Dandies! chtěli, aby deska končila otázkou.

Info

Kill the Dandies! – Those Who Hold the Flame (Drug Me Records, 2011)
www.killthedandies.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Úprimná láska k hudbe (Alfie Templeman)

Jakub Veselý 21.11.2024

Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.

Spojit žánry a vysvobodit z melancholie (Jiný metro)

Magdalena Fendrychová 11.11.2024

Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.

Pořád překvapivý soundscape (The Necks)

Žofie Křížková 05.11.2024

Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.

Románek pozdního léta (Julia-Sophie)

Sára Prostějovská 28.10.2024

Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.

Rod se i přes nesnáze podařilo zachovat... (Rod Draka, druhá série)

Šimon Žáček 28.10.2024

Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?

Inšpiratívna periférna osmóza (JAMA 2024)

Lea Valentová 25.10.2024

Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.

Dekonštruovať tradície (Nathan Bowles Trio)

Michal Berec 05.10.2024

Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.

Ďalší výlet dovnútra (Kee Avil)

Richard Michalik 31.08.2024

Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).

Nádej na vyslobodenie emócií z masy chladného betónu (Jack the Hipper)

Jakub Veselý 30.08.2024

Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.

Kluci od velkých jezer z Ohia objevili svět (Cloud Nothings)

David Stoklas 27.08.2024

Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace